Jak víte, jako slovácký senátor jsem si v minulosti jako první posvítil na to, jakým způsobem se v naší zemi vybírá každý rok více než miliarda korun na autorských poplatcích. A nejednou jsem za to sklidil ostrou kritiku ze strany těch, kteří se na tomto roky přehlíženém byznysu zřejmě zajímavě přiživují. Nejsem nepřítel umělců a autorů, jak mi někteří podsouvali. Ba naopak dlouhodobě pomáhám rozvoji kultury, a to nejen na Slovácku. Ale šili se mnou všichni čerti, když jsem viděl, že se OSA neštítí chovat se jako ti, kteří byli v mafiánských dobách známí vybíráním výpalného - zvláště když jsem zjistil, jak nepřehledným a pofidérním způsobem se pak rozděluje vybraná miliarda mezi jednotlivé umělce.

Proto jsem jako senátor prosadil změnu autorského zákona tak, aby OSA konečně přestala vybírat autorské poplatky i tehdy, kdy šlo jen o lidové písničky, jejichž autor není známý, např. na tolik oblíbených besedách u cimbálu a jiných folklorních pořadech. Nešlo tehdy o velké peníze, ale o vlastní princip a poodkrytí celé zvětšující se pavučiny, která byla dlouhé roky mlčky tolerována a zřejmě také záměrně přehlížena.

Větší křik nastal tehdy, když jsem v Senátu prosadil, aby OSA nemohla vybírat autorské poplatky za televize u těch živnostníků a podnikatelů, u nichž puštěná televize nebo rádio v provozovně nepředstavuje hospodářský význam. Chtěl jsem zastavit případy, kdy má kadeřnice nebo majitel malého krámku platit ročně více jak deset tisíc korun jen proto, že mu v podkresu hraje rádio.