Ve večerních hodinách je tady prostor i pro komorní umělecká vystoupení či společensko-kulturní akce. Jedinečnou zde byla oslava třiadevadesátin malířky a spisovatelky Helgy Hoškové – Weisové, korunovaná koncertem i křtem druhé knihy jmenované umělkyně s mimořádně pohnutým životním osudem.

Helga Hošková-Weissová ( nar. 10. listopadu 1929 v Praze), je akademická malířka, která se ve své tvorbě výrazně věnuje tématu holokaustu, který sama na vlastní kůži zažila. V deseti letech byla pro svůj židovský původ vyloučena ze školy. V roce 1941 ji Němci deportovali s rodiči do terezínského ghetta, prošla Osvětimí a Freiberkem. V polovině dubna 1945 byla deportována do koncentračního tábora Mauthausen, kde se dočkala 5. května osvobození americkou armádou. Je jedním z mála bývalých terezínských dětí, které přežily holocaust. Během vzpomínaného utrpení si vedla deník a kreslila dění kolem sebe.

V roce 1954 se malířka provdala za hudebníka Jiřího Hoška. Má syna, dceru a tři vnoučata a dodnes žije v pražském bytě, v kterém se narodila.

Po osvobození se Helga s maminkou vrací koncem května 1945 do Prahy. Zde se setkávají s Helžiným strýcem Josefem Polákem, osvobozeným v terezínském ghettu. U něj Helga před transportem do Osvětimi schovala v Terezíně své kresby a deník. Zásluhou strýce tak byly kresby i zápisky zachráněny a následně vráceny Helze. V roce 1950 začala studovat na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u profesora Emila Filly. Studia ukončila o pět let později v ateliéru Aloise Fišárka. Začátkem 60. let se začala vypořádávat s hrůzami druhé světové války a koncentračních táborů, které vyjádřila v díle Kalvárie.