Co se nestalo? Mocní tohoto světa přišli na to, že prostý lid, který potřebují pro průmyslovou výrobu, je třeba nasměrovat tak, aby s ním nebyl problém. Osvědčený způsob, jak to zařídit, si vzali ze starého Říma. Chléb a hry. Lidovost. Sehnat užitečné idioty, kteří sice jinak použitelní nejsou, ale jsou ochotní se převlékat, hrát, zpívat…, tak jako dříve v těch stanech a hospodách. Pokud možno nic hlubokomyslného, na to by ten lid neslyšel. Ostatně, když je třeba, naučí se to skoro každý (viz některé „neherce“) tak proč jim nezřídit vysokou školu? Profesor tam může být i ten, co začínal v tom stanu.

A co jim ještě dáme? Nejen peníze. To je to nejmenší, když budou dělat to, co potřebujeme – srandu. Zřídíme pro ně taky časopisy a bulvár, který budeme dotovat. A různé festivaly a ceny, a rozhovory v médiích, ať mohou poučovat populaci, kam se má nasměrovat. Tak to bude a to je dobře.

V rané minulosti jsem byl třídním učitelem čtvrtého ročníku na střední škole, která vychovávala budoucí odborníky na automatické řízení a obecnou elektrotechniku. Do prvního ročníku nastoupilo 30 žáků. K maturitě se jich dostalo celých 10 (slovy deset). Důvod? Náročnost studia. Šlo o integrovanou střední školu, kde se kromě techniků vyučovaly i obory jako třeba hotelnictví. Řada studujících po poznatku, že je možno přestoupit do oboru, který jim zajistí téměř stejné podmínky po ukončení studia (navíc zdarma vlastně i potravu) s podstatně menšími nároky na penzum vědomostí, to učinila. Není se čemu divit, ta jejich úvaha byla celkem racionální. Statut technika v této společnosti není nijak záviděníhodný.