Starší a tedy i zkušenější právníci, (co jsou „v obraze“ jak se tu vyvíjela politika už od roku 1990 a následně), už těch zhruba 35 let mluví o nebezpečí politizace justice na všech jejích stupních, Ústavní soud samozřejmě nevyjímaje. Stačí připomenout např. jen tu politicko-právní dubiozitu kolem roztržení Československa (v letech 1990 až 1992 včetně překotnosti v procesu a okolnostech přijetí oné tolik sporné a kritizované Ústavy ČR coby konstituce vzniku ČR jako „nově vzniklého samostatného“ státu). Ale to je „an sich“ mnohem složitější téma na delší debatu. A spíš pro pamětníky. Mladí už o tom popravdě skoro nic nevědí. Za těch 35 let už byli jaksi odnaučeni. Plánovitě a programově. Důsledně.

O politizaci Ústavního soudu ČR se hlasitě mluvilo např. i zhruba v letech 2009 až 2010 za tehdejší Paroubkovy vlády, když tehdy „Rychetského“ Ústavní soud vlastně zcela fatálně ovlivnil svobodné a demokratické volby a způsobil značné turbulence na tuzemské politické scéně, jejichž důsledky jsou tu dodnes. Časem kumulované a zproblematizované až k tomu dnešnímu absurdistanu – dle vox populi (vox Dei) – tou Rychetského dobou si ten „jeho“ Ústavní soud obecně „vysloužil“ ty ambice chovat se jako třetí parlamentní komora. To je samozřejmě zcela jasně nežádoucí. Ale tahle praktika už od té doby až doposud na „ústavce“ nastala víckrát – až se dle vox populi překabátila do taláru jakéhosi standardu.

Plevel systémové chyby tu jisté struktury zasely už při tom převratu 1989 (a to nikoli jen tak nějakou náhodou – ta tzv. „náhoda“ totiž jak známo neexistuje). Kdo to tady v branži (justice & politika, etc.) pamatuje zejména v těch horních instancích soudů, vč. toho ústavního, ten asi nezapře, že někteří našinci už od počátku varovali před politizací justice, vč. toho, aby tu nedocházelo k tzv. „rotaci kádrů“ = běžná metoda už i za té předchozí totality, kterou tu (podle vox populi) po převratu 1989 doposud jisté struktury dotáhly až k „dokonalosti“ společensky velmi nebezpečné, zejména pro skutečnou demokracii a pro skutečně právní stát. I pro normální politiku s vyspělou politickou kulturou.

Totiž systémově (alespoň tedy ve zdravých systémech s funkční zpětnou vazbou) je apriorně vyloučeno, aby vysloužilí politici byli „recyklováni“ např. do státní správy – jako tzv. političtí náměstci na ministerstvech (nota bene v tom neomezeném počtu, jako je to extrémně až extrémisticky v tomto 9. volebním období – sic!), nebo aby byli recyklováni coby dle vox populi do tzv. „politických trafik“ jako jsou namnoze třeba ty mediální rady, představenstva a dozorčí rady akciovek se státní účastí, atd. atd. atd.

A to platí i pro ty vyšší (vrchní, nejvyšší) soudy, včetně soudu ústavního. Čistě a jen tak namátkou pro příklad: už řečený P. Rychetský, M. Výborný, E. Wagnerová, …, pamětníci a znalci poměrů nechť si sami doplní a přeberou všechny ty okolnosti a souvislosti mezi různými okruhy těch nejrůznějších sfér jistých vlivů, zákulisí, atd. Už těch 35 let zkušeností tu jasně dokazuje, že ex-politici nemají politické trafiky tohoto druhu dostávat. A nota bene v justici – a nota nota bene na Ústavním soudu, kde by (podle vox populi) žádný politik neměl co pohledávat. (Ale – recyklace kádrů …)

Ještě nedávno (v době Rychetského předsedování) tady Ústavní soud provedl velmi podivný, velmi kritizovaný a velmi dubiózní zásah do pravidel voleb, jejich výsledku a jejich politických her v Poslanecké sněmovně a následně i v té fialové 5-1 koaliční vládě. To velmi problematické ustavení poslaneckých klubů v koalici, rozdělování funkcí ve vedení Sněmovny, v jejích výborech, podvýborech, komisích, atd. včetně pašalíků s tím souvisejících – to je stále ještě sud s prachem. A podobně na tom je i dubiozita sestavení vlády, obsazení resortů, a do té doby i bezprecedentního kvanta politických náměstků, atd. atd. atd.

Další nůž do zad lidu a zejména seniorům – všem důchodcům – byla i ta Jurečkova akce oškubání (podle vox populi okradení) toho cca. 3,5 milionu důchodců v ČR – řada z nich jsou voliči – a ti to asi ani Jurečkovi a jeho partaji, ale ani celé té vládní 5-1 koalici nezapomenou, a při volbách to té 5-1 koalici náležitě spočítají. Avšak ne dosti na tom – v případě tohoto složení ÚS ČR – před několika dny vydal tento ÚS další rozhodnutí proti lidu v oblasti důchodů. Je to čerstvá věc a nemá smysl ji teď a tady rozebírat. Nelze však přehlédnout, že i v téhle věci se tenhle Ústavní soud zase politicky profiloval. Podle výstupů z médií totiž z toho rozhodnutí vyplývá i toto – cit.: „Ústavní soud apeloval na všechny poslance napříč politickým spektrem, aby se zasadili o reformu jednacího řádu Poslanecké sněmovny.“

Podle vox populi je to další snaha tohoto Ústavního soudu ovlivňovat politiku – tlačit na politiky – dělat politiku – čili na tom dlouhodobém vnímání Ústavního soudu jako rádoby třetí komory parlamentu asi něco bude. Vox populi to vnímá jako negativum a vox populi před tím varuje. Nota bene pár měsíců do voleb. A nota bene právě v těch aktuálních souvislostech všech těch koaličních afér. Ústavní soud má být apolitický. To platí i pro všechny ústavní soudce. A to platí i pro celou justici. Při výkonu funkce soudce na všech instancích – včetně Ústavního soudu – nemá politika co pohledávat – a nesmí se do rozhodování soudů nijak promítat. Každý soudce musí být při své činnosti zcela nezávislý – hlavně na politice. Ale musí být vždy závislý na platných zákonech, na jejich správné aplikaci, a na jejich správné interpetaci. A každý soudce je povinen každým svým úkonem posilovat důvěru lidu v právo, ve spravedlnost a v zákonnost. (Lid si ty soudce za to platí. A dle vox populi spíš velmi bohatě přeplácí.)

Psali jsme:

Pavel Foltán: Mámo, táto, v komoře je myš 2?

Pavel Foltán: Bože, jak hluboko jsi klesla, česká justice?!?

Pavel Foltán: Každá (i mediální) Rada drahá?

Pavel Foltán: Volič korespondent a jiné ne/ústavní absurdity?