Když jsem kdysi psal o prvních dvou částech Neffova sedmidílného románu Tajemství pěti světadílů (2014-2015), který vyšel ve třech svazcích (Pán vzduchu, Pán země a Pán moří), věnoval jsem se i provázanosti téhle „verneffky“ (pojem verneffka kdysi vymyslil redaktor Ondřej Müller) s původními verneovkami. Ani nebylo možné se tomu nevěnovat, jinak to nešlo. Nicméně aktuální „svazek tři“ už disponuje rejstříkem odkazů a byť ten rejstřík nepodchycuje veškeré aluze, upusťme od přesmíru fascinovaného akcentování konotací a připomeňme pouze, že se jedná taky o vazby na díla dalších spisovatelů v čele s J. M. Troskou a jeho veleschopným hrdinou-vynálezcem Kmitkem.

Na rozdíl od prvních dvou svazků se třetí Pán moří neskládá jen z dvou, ale hned z tří částí; nazývají se Asie, Do Měsíce a Austrálie a prostřední vylíčila mocný „odskok“ poutníků až do kosmu, kam jsou záludně vystřeleni bídákem. Je to stručnější část, má jen pět kapitol a stala se obdobou k delšímu putování podzemím ve svazku druhém. A Neffovi vernovští hrdinové přitom po Vernově vzoru míří v nitru náboje k Luně, nicméně stejně jako v románu Okolo Měsíce ji minou, aby možná překvapivě skončili na povrchu Gallie, komety z verneovky Hector Servadac.

V tomto třetím svazku trilogie Tajemství pěti světadílů do sebe bez debaty precizně zapadla kolečka promyšleně promazaného stroje a fakticky vše je postupně objasněno, tedy pokud nepočítám ve světech dobrodružna již obligátní otázky, co se vlastně nakonec semlelo s ústředním padouštvem a nebude-li problémem výhledově pokračovat třeba ve formě nějakých povídek. Onu půdu je, pravda, vždy třeba konceptuálně ošetřit a už autorův otec Vladimír radíval: „Nikdy nenapiš větu: Hlava se oddělila od krku!“

Jinak je však vše umně rozpleteno. Byť za cenu, kterou bych nazval akcentací nadsázky. Ta nadsázka je přitom totožná s tím, čemu ve svých non fiction o Julesi Vernovi říká Ondřej Neff „učencův žert“ a podobný typ žertování bychom neměli zlehčovat, ale ani moc povyšovat. Tak anebo onak zde jednou je a jeho podstatným příkladem zůstane zohlednění neuvěřitelného vynálezu z verneovky Honba za meteorem.

Tu, jak víme, dopsal Vernův syn. Známe nicméně původní verzi (vyšla i česky) a víme, že přitahující/odpuzující síla existuje ve fiktivním světě dík geniálnímu Zefyrinu Xirdalovi. Ano, někdo může tvrdit, že ty paprsky koncipoval Verne ve veškeré vážnosti a budou i v reálu objeveny, třeba já si ale myslím, že jsou snad ze všech „učencových žertů“ v celém Vernovi tím nejtypičtějších. Vybudovat tudíž zrovna na nich velepodstatnou část zápletky Tajemství pěti světadílů bylo od Neffa věru husarským kouskem a možná i notnou odvahou.