Jde o čtenářsky schůdnou mapu vícera pohledů lidstva na tento hmyz - od starověku dodnes – a Hampl opakovaně dokládá, nakolik mravenci společenskostí a dalšími prvky svého chování odnepaměti připomínají nás.

Jak tvrdí, dosud neexistovala žádná podobná ucelená studie o věčné snaze pochopit mravenčí societu. Poté, co Petr Hampl práci ještě doplnil, nabídl ji nakladateli Pavlu Mervartovi, a výsledek chvalme. Snad s výjimkou nedokonalého rejstříku.

Ten sice podchycuje četné knihou citované osobnosti (Julian Huxley, Maurice Maeterlinck, Jean-Henri Fabre, Josef Hais Týnecký, Hanns Heinz Ewers), pomíjí však některé – a zřejmě teprve v době doplňování původní práce (vedené profesorem Stanislavem Komárkem) přibyli do textu kupříkladu socialista H. G. Wells s povídkou Vláda mravenců (The Empire of the Ants, 1905) či komunista Ondřej Sekora.

Hampl nenapsal nové dějiny myrmekologie a historii klasifikace mravenců zmiňuje pouze okrajově. Soustředí se zato na dějiny výzkumu mravenčího chování a pohledy v mnoha údobích evropské vědy. „Co kdy kterého badatele na mravencích fascinovalo?“ To jej zajímá. A co naopak ignorovali? Právě vynechané bývá často tím nejcharakterističtějším pro dějinný moment – a rozličné podoby mravenců vždy až překvapivě zrcadlí obraz člověka té které éry.

Nechce se tomu věřit, ale vývoj myrmekologie skutečně věrně odráží sociální, ba filosofické proměny lidstva. A obraz mravence i obraz člověka jsou vždy spojitými nádobami. Co víc, Petr Hampl přispěchal s další tezí: právě studium tohoto fascinujícího hmyzu se podepíše také na lidském sebepojetí, jež zpětně ovlivňuje způsoby náhledu na přírodu.