Jakub Homola: Tento alarmující krok by ukončil jeden velký sen. Přijde velký třesk?

06.06.2016 14:04

Velká Británie se připravuje na nejdůležitější hlasování za posledních několik desítek let.

Jakub Homola: Tento alarmující krok by ukončil jeden velký sen. Přijde velký třesk?
Foto: Hans Štembera
Popisek: Vlajka Evropské unie

Dnes a denně je britská i nebritská veřejnost varována před zkázou, kterou může případné londýnské “NE” způsobit. Občas mám pocit, že pokud by Británie skutečně našla odvahu (o čemž pochybuji) a z Unie vystoupila, nastal by hned druhý den konec světa.

Pravdou ovšem je, že by určitý konec nastal, a to konec snu o velké evropské říši. Ostatně pokusů o spojení Evropy pod jedno hlavní město bylo v minulosti několik a vždy to skončilo neštěstím a krveprolitím. Doufám, že dnes si to krveprolití odpustíme. Migrační krize však může tuto mou naději velmi lehce pohřbít. S ohledem na právě probíhající kampaň za britské setrvání v EU by se měla Unie přejmenovat na Svaz evropských socialistických republik. Dostali jsme se totiž do situace, kdy je povolena pouze jedna pravda a jeden směr. Britové jsou pod obrovským tlakem. Brusel si je totiž velmi dobře vědom faktu, že v britských rukou leží osud celé Evropské unie.

Bez Bruselu by bylo lépe

Troufám si tvrdit, že po ekonomické stránce by vystoupení Británie žádný otřes nepřineslo. Ve výsledku by opuštění EU britské ekonomice dopomohlo k většímu růstu, protože vymanění se z většiny bruselských regulací, podpor, příkazů a zákazů by zvedlo britskou konkurenceschopnost. Byť jsou Britové strašeni kolapsem burzy a recesí. Krátkodobé zakolísání trhů je možné, ale nejednalo by se o nic fatálního. Ostatně trhy kolísají pravidelně. Stačí vzpomenout na loňský srpen či letošní leden. Boj o výsledek britského referenda je tak čistě bojem politickým. Jestliže by Londýn Unii opustil, byl by to krach současné evropské integrace. Časem by se totiž ukázalo, že Spojenému království se bez bruselských byrokratů žije lépe. A logicky by tak došlo k úvahám o přehodnocení vztahu k EU i v ostatních státech. Zejména jižní křídlo eurozóny by mohlo dojít k závěru, že opuštění Unie a návrat k vlastní měně je tím nejlepším lékem na chřadnoucí ekonomiku a astronomickou nezaměstnanost.

Za zcela skandální a neomluvitelné lze považovat skutečnost, že Evropská komise prakticky utlumila svou činnost a veškeré plány na “více Evropy” jsou odsunuty až na dobu po britském referendu. Obávám se, že jakmile Britové potvrdí své členství v Evropské unii, nastane další vlna přesunů pravomocí z národních vlád do Bruselu. Před několika lety to bylo pod rouškou finanční a hospodářské krize. Dnes to bude zdůvodňováno bojem proti migrační krizi, kterou spustily a podpořily bruselské instituce za aktivní podpory německé vlády. V každém případě bude občan (volič) odsunut na vedlejší kolej. Už dnes se na názor veřejnosti nebere ohled. Každé “NE” je bráno jako podnět k opakovanému hlasování, případně se hledají cesty, jak toto “NE” obejít. A takový je stav evropské demokracie takřka 30 let po pádu komunismu.

Přestaňme jen volit menší zlo

Nedávné rakouské prezidentské volby ukázaly, že Rakušané přestali věřit zavedeným politickým stranám a vydali se alternativní cestou. V Německu se Alternativa pro Německo (AfD) pohybuje na třetím místě ve stranických preferencí. Výrazně oslabila sociální demokracie a ztrácí i CDU/CSU. Ve Francii roste popularita Le Penové, která se bez problémů probojuje do druhého kola prezidentských voleb na jaře 2017. A v Británii proti sobě stojí dvě křídla Konzervativní strany. David Cameron je od začátku stoupencem EU. Vyjednaná nereforma vztahů Velké Británie s Evropskou unií je toho důkazem. Uvidíme, jakým směrem se vydá tamější politika po červnovém referendu.

Poptávka po změně je zatím velmi slabá. Byť první vlaštovky už máme. Zavedené politické strany se spojí klidně i s ďáblem, jen aby byl udržen jimi vytyčený kurz. Nenaplnila se tak myšlenka některých politologů, kteří předpovídali, že se stávající politické strany tzv. “chytnou za nos” a změní svou dosavadní politiku korektního středu. Jedinou nadějí na změnu je vydání se rakouskou cestou. Dát stopku tradičním stranám a začít budovat strany nové. Příklad německé AfD jasně ukazuje, že to jde. Musíme mít jen odvahu přestat volit “menší zlo” a jít cestou skutečných změn. Bez této základní změny v chování voličů, se nepohneme ani o milimetr.

Vyšlo na eportal.parlamentnilisty.cz, publikováno se souhlasem vydavatele.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Mgr. Ing. Taťána Malá byl položen dotaz

znásilnění

Dobrý den, prý pro novou definici znásilnění hlasovalo 169 poslanců. A co ten zbytek? To byl někdo proti? Zajímalo by mě kdo. A ještě víc by mě zajímalo, jak to bude vypadat v praxi. Jak bude oběť prokazovat, že říkala ne? A zvyšují se s novelou i tresty za znásilnění, protože když občas slyším o ně...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Štefec (Trikolora): Tak kdo tady vlastně vede válku?

20:57 Štefec (Trikolora): Tak kdo tady vlastně vede válku?

Vyjádření experta Trikolory k útokům na kritiky války.