To prohlásil Einstein předtím, než obdržel v roce 1921 Nobelovu cenu a poté formuloval slavnou speciální teorii relativity. Teorii relativity rozvinul během příštích deseti let do všeobecné roviny. Po té se nechal Einstein slyšet: „Jestliže se teorie relativity potvrdí, Němci řeknou, že jsem Němec a Francouzové, že jsem světový občan. Jestliže se moje teorie nepotvrdí, Francouzové mě prohlásí za Němce, a Němci za Žida.“ Věřím, že nejenom proto, ale i pro své „Jsem hluboce věřící bezbožník. Je možné to nazvat svým způsobem nová víra“ se v tomto roce oslavuje v Německu sérií nejrůznějších akcí nejzvučnější jméno ve světě vědy a židovského pacifistu. Einstein musel kvůli svému původu a názorům prchnout před nacistickým režimem ze své domoviny a přál si: „Ať mě spálí. Nechci, aby se chodili lidi sklánět před mými kostmi.“ Na okraj a pro spojení s problematikou druhé části příspěvku připomínám, že v relativitě relativity se nachází objektivní pravda.

WADA, v českém jazyce Světová antidopingová agentura, založená 10. Listopadu 1999 ve švýcarském městě Lausanne s cílem koordinace boje proti dopingu ve sportu, a její současné vedení za aktivní pomoci USA pravděpodobně neví nic, nebo jenom velice málo o Einsteinovi. Proto ve své protiruské hysterii, která začala již v roce 2001, hlasováním Ruské federace proti kanadskému ex-plavci, spoluzakladateli WADA a rusofobu Richard W. D. Pound (1942) se WADA, vedená Sir Craig Reedie neřídí radou Einsteina: „Etické chování člověka by mělo být založeno na soucitu, vzdělání a výchově a společenských vazbách. K tomu není potřeba žádné religiózní osnovy.“ WADA se totiž nejenom neřídí radou, ale přidala do svého konání politiku. A ta je vždy špatným sluhou. Především když USA a její spojenci hledají doping a vliv na úspěch olympiády v Soči u FSB RF.

Jeden z pramenů očividné politizace sportu, MOK a tím i WADA je spojen se jmenovaným kanadským právníkem Richard W. D. Pound. Je tomu proto, že tento pán byl svého času zodpovědný za hledání sponzorů a reklamy pro MOK a tím i pro všechny finanční toky, včetně WADA, kterému předsedal. Jako úspěšný sběratel peněz pro MOK byl také úspěšný jako právník při utajování a „řešení“ dopingového skandálu během olympiády USA v St. Lake City. Nejpozději od té doby ho mají v USA rádi, a proto ho navrhli na prezidenta MOK. Jenže nehlasováním Ruské federace pro něj, ale pro Jacques Rogge (prezident MOK od 2001–2013) v roce 2001 si RF udělala nepřítele, který má dnes možnost se mstít. Každá msta je sladká, říkala mi pře 65 léty babička. Problém se mstou je v tom, že msta je nejenom spojena s mýty a duchy, ale velmi často i s realitou.