Jan Campbell: Hra je u konce. Pokračování 2.

01.12.2015 15:41 | Zprávy

Jedna hra je u konce. Pokračování formou otevření nové hry Turecka začalo v neděli Bruselu o peníze spojené s migrační vlnou, bezvízovým stykem a přístupovými jednáními.

Jan Campbell: Hra je u konce. Pokračování 2.
Foto: Archiv
Popisek: Jan Campbell

Peníze, které půjdou do Turecka, bude platit daňový poplatník každého státu EU. Věřit, že to budou 3 miliardy Euro, které pomohou, může jenom naivní člověk. První odhady ztrát z ouvertury Ruského embarga představují podle tureckých ekonomů více než 20 miliard USD za rok. Představím-li ztráty hodnoty měny, Liry, po očekáváné změně politiky FED, čtvrtečním jednání CEB, ztráty se budou jenom zvětšovat. Bezvízový styk napomůže novým konfliktům a zákonům, o které se budou snažit nejenom v SRN. Zákony by měly regulovat dohodu mezi rezidenty a migranty. Ti by měli akceptovat písemně mimo jiné rovnoprávnost žen a mužů – migrantů z Islámských států, homosexualitu a další naše vymoženosti. Jinak jim bude změněna forma povolení pobytu a dávek. Přístupová jednání se povedou s těmi na obou stranách stolu, které nebude možné ani za úspěch, ani za neúspěch jednání potrestat, nebo pochválit. Tak vypadá surogát našich elit a vůdcovství.

Místo toho, aby naši lídři začali řešit problém ochrany vnější hranice EU a Schengenského prostoru, rozhodli se k obchodu a slibům z dob počátku kapitalismu.

Přitom je zcela zřejmé, že ani jeden z lídrů EU / EK nikdy opravdu neobchodoval, nikdy se neseznámil s pravidly obchodu na blízkovýchodním bazaru, a nikdo je nikdy nepotrestal za nedodržení slibů. O tom, že jim nikdo neřekl, co jsou hlavní zásady a následky ekonomického nacionalismu, jinými slovy merkantilismu, již nemluvě. Bohatství země se totiž určuje množstvím drahých kovů v zemi, vytváří se v obchodních vztazích, přičemž cílem obchodu je aktivní obchodní bilance. K jejímu dosažení slouží protekcionismus, státní subvence a vydávání ochranných cel. Naši lídři se rozhodli neodpovídat na otázky, ke kterým patří mimo jiné „Jaké mohou být opravdové důvody cíleného (z)ničení 25 let trvající plodné spolupráce mezi RF a Tureckem?“, „ Proč se nevyplácí dávat prioritu merkantilismu před politikou?“, „Jaký vliv na vývoj Turecka mohou mít osobnosti současného premiéra a prezidenta?“ Rozhodli, že stačí prohlášení NATO, které ví své.  Možná, že se objeví nějaká oficiální odpověď pod stromečkem, pokud ho v budoucnu budeme moci ještě mít. Zatím to vypadá tak, že Brusel má již kostky, ne vánoční strom, a urychleně hledá islámské koledy.

Protože se oficiální odpovědi budou nabízet v různých formách, časových intervalech a se slevou na pravdivosti obsahu, vně historického kontextu, uvádím pro úplnost informace ukončené hry, několik skutečností. Rusko – turecké války zabírají periodu 351 let (1568-1918), během kterých byly obě země ve válce 69 let. V průměru trvalo mírové období mezi válkami pouhých 25 roků.

1568—1570      Rusko – Turecká                     Rusko

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Ing. Radim Fiala byl položen dotaz

Také by mě ty vaše seznamy zajímaly

Můžete otevřeně sdělit, kolik tato vláda vyvezla techniky na Ukrajinu? Jestli vás dobře chápu, tak na rozdíl od nás lidí máte k dispozici nějaký seznam. Zveřejníte ho? A dá se vyčíslit celková pomoc Ukrajině - nejen kterou jsme vyvezli, ale i ta, kterou jim poskytujeme tady?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Jiří Paroubek: Piráti jako jednotka politické hlouposti

10:17 Jiří Paroubek: Piráti jako jednotka politické hlouposti

S jistým úžasem jsem zhlédl vyjádření lídra pirátské strany Hřiba po jednání s prezidentem republiky…