Na otázky - Jak hodnotím situaci osobně? V čem je problém v Náhorním Karabachu? Jaká lekce z Náhorního Karabachu se nabízí ČR? – odpovídám příspěvkem ve dvou částech.

Osobní hodnocení

Premiéra Nikol Pašinjana (1975) v Moskvě nemají rádi, přestože se nedostal k moci pomocí barevné revoluce. K dobru je mu, že během jeho vlády Arménie neodstoupila od žádné smlouvy s RF, že Arménie podpořila RF vojenským kontingentem v Sýrii a nehlasuje v OSN a v Radě Evropy proti RF. Je možné, že se Arménům vyhnulo štěstí, protože Pašinjan příliš sebevědomě dával najevo svoji nezávislost, držel distanc k určitým vládním kruhům v Moskvě a zřejmě během svého vládnutí nekradl, a proto nejsou na něj čerstvé komprimáty.

Problém Pašinjana je v tom, že nemyslí strategicky, nevzal do vlády starší zkušené, ale mladé lidi. Ti, kteří ho podpořili na náměstí, jsou nezkušení, vyučení v nevládních organizacích, financovaných zahraničními fondy, nemají znalosti historie, nemyslí v kontextu a odtáhli Pašinjana od politické a komerční Moskvy směrem na Západ. Udělali tři typické chyby: 1) Zahájení trestního stíhání Roberta Kočarjana (1954). Ten byl v letech 1994–1997 prezidentem Náhorno-karabašské republiky, 1997–1998 předsedou vlády Arménské republiky a 1998–2008 jejím druhým prezidentem. To znamená osobním přítelem prezidenta Putina. 2) Zahájení trestního stíhání generála Jurije Chačaturova (1952), generálního tajemníka ODKB (Organizace Dohody o kolektivní bezpečnosti). 3) Absence jakékoliv komunikace či konzultace o zahájení trestních stíhání s Moskvou a spoléhání se na přízeň USA. Ty mají mimo jiné v Jerevanu obrovské velvyslanectví a v Arménii od roku 2008 devět biologických laboratoří založených s pomocí Pentagonu a pracujících pod plnou kontrolou amerických občanů s diplomatickým statutem v rámci amerického obranného Biologického programu společné účasti (CBEP). Mladí Arméni, omámení mocí věří svým sponzorům a školitelům, neznajíc, že v geopolitice se často řeší problémy na osobní úrovni, pomocí utajovaných dohod, a že oni jsou pouze pěšáky bez naděje na vítězství a lauru.

Prezident Putin nebude premiéra, ex- novináře Pašinjana učit, jak to ve světě chodí a ví, že mladí stejně neposlouchají. Ví také, že podobně jako se nevzdá Krymu, nevzdá se Arménie. Co se týče Náhorního Karabachu, to je jiná věc. Je to jedna z karet v geopolitické hře a následek Gorbačovovo perestrojky a jeho propadení pokryteckému obdivu Západu. Ještě v dobách SSSR se vyjádřili Arméni Náhorního Karabachu za odchod z Ázerbájdžánské SSR (20.2.1988) a pro vstup do Arménské SSR. Všechny potřebné právní instrumenty byly k dispozici, Gorbačov ignoroval výsledek hlasování z důvodů, které nebudu popisovat.