Hlavními referenty byli Chargé d´affaires Syrské arabské republiky, Bashar Akbik, velvyslanec Irácké republiky, J.E Walid Hamed Shiltagh, ředitel zahraničního odboru Kanceláře prezidenta ČR, PaedDr. Hynek Koníček a v neposlední řadě, výzkumný pracovník Ústavu mezinárodních vztahů, Doc. PhDr. Jan Eichler, CSc.
Mezi početnými přítomnými byla celá řada zástupců organizací a jiných států: Azerbajdžán, Irán, Kazachstán, Libanon, Maroko a Palestina. Nejmenuji všechny a prosím o porozumění. Referenti nabídli audienci různé pohledy na příčiny a řešení krize v Syrské arabské republice. Je samozřejmé, že diplomat sdělí veřejnosti jenom to, co je mu dovoleno, a co odpovídá politice státu, který zastupuje. Dělá to řečí a formulacemi, které jsou známé veřejnosti, protože by jinak mluvil do větru a těžko by někdo mohl v diskuzi klást rozumné otázky. Aniž bych hodnotil příspěvky, dovoluji pro čtenáře připomenout humorné označení dětí ze smíšených manželství Sunnitů a Šíitů, Suši, které nabídl Hynek Kmoníček. Zjevnou shodu, že velkým nebezpečím pro Islámský svět a nás v Evropě by bylo vzplanutí inter-islámské války, ke kterému jsem se již dříve jasně vyjádřil, doplnily věcné argumenty a čísla Jana Eichlera. Nevím, zda li se v Paříži, kde probíhá Climate Change Conference (od 30.11. do 11.12.2015) diskutuje a v závěrečné zprávě konference se objeví vliv válek na klima a životní prostředí v Afganistánu, Iráku, Libyi, samozřejmě i v Sýrii a jinde.
Pro srovnání a osvěžení uvádím, že následky bombardování libyjské vodní infrastruktury, kterou vybudoval Muammar Gaddafi lze srovnat s bombardování před 104 lety, o kterém jsem psal v BL na začátku 2011. 1. listopadu 1911, poprvé v historii, došlo k použití vzducholodí a letadel proti obyvatelstvu. Italský pilot shodil několik bomb na oázu u Tripoli ze svého Bleriotu XI. Boje šly dál. Od ledna 1928 bombardovali italští piloti oázy jedovým plynem, nehledě nav roce 1925 podepsaný Ženevský protokol, který zakazoval jeho používání. Tisíce nevinných lidí a zvířat zemřelo na otrávení. To ale není vše, co se dělo: nevypočítavé bombardování neozbrojených nomádů, otrava vodních studní a pramenů, a naprostá ignorace pravidel vedení války (podobná dnešním humanitárním akcím NATO) nemohly dlouho porazit odpor organizovaný charismatickým vůdcem, šejkem Omarem Mukhtarou. Zlom přišel až v roce 1930, devatenáct let po začátku války. Okupanti začali deportovat bezbranné a neozbrojené mladé a staré obyvatelstvo, včetně dětí a nemocných do 15 koncentračních táborů, postavených v poušti, stovky kilometrů od měst a vesnic. Hitler přišel s koncentráky mnohem později…
Proto je potřeba si uvědomit, že ničení životního prostředí válkou představuje v jisté míře genocid. Následky moderní války se totiž projevují mnohem později, na novorozeňatech a úmrtnosti. Již proto by mělo být přinejmenším zakázáno vůdcům takových akcí v minulosti se účastnit pseudodemokratických rituálů o znovuzvolení (například Sarkozy) prezidentem, nebo premiérem státu, který nese plnou odpovědnost za minulá konání.
Kvůli časovému omezení, seminář musel být ukončen v 15.30. Proto nemohla být celá řada otázek ani položena. Protože můj pohled na krizi nejenom v Syrské republice a s ní spojená otázka v rámci diskuze nebyla vyslovena a odpověď nedovoluje jednoduchou černo – bílou odpověď, dovoluji si několika slovy formulovat příčiny krize, nejenom na Středním východě.
Válka v Sýrii a válka proti tzv. IS, Daiš, je ve své podstatě zástupnou válkou dvou civilizací (euroatlantické a islámské), jejich hospodářských systémů a vnitřních hodnot především euroatlantické civilizace: Euroatlantická (bramborová) civilizace žije, a 500 let prosperovala na základě kapitalistického systému. Jeho extenzivní podstata nedovoluje transformaci do systému intenzivního. Protože se uměle vytvořený globalizační proces v okrajových státech (ve vztahu k jádru kapitalistického systému) zastavil, muselo dojít ke změnám režimů. Výsledkem agresivního chování klíčových států kapitalistického systémů v minulosti a v současnosti sdružených v asymetrických spojenectvích, včetně EU, NATO a dalších, je bezpočet vedených válek a státních převratů. Nic podobného, co by se týkalo Islámu, historie nezná.
Tzv. IS, nebo Daiš, není nic jiného než umělý surogát terorismu, a doplněk k majdanům, nebo jejich záměna. V minulosti byl terorismus založen na národně osvobozeneckém hnutí (Talibán). S pomocí Západu se terorismus vyvinul na úroveň terorismu s použitím víry. Test a aplikace toho surogátu se prováděly v RF, především na Kavkaze. Ani po deseti letech boje, se nepodařilo RF zničit riziko tohoto terorismu s náboženským motivem. Mezitím se tento o víru obohacený terorismus dále rozvíjel s pomocí Západu, jeho financí a přivlastnil si celé náboženství. Přičemž tento, dnes již státní terorismus, nemá vůbec nic společného s Islámem a jeho hodnotami. To dokazuje i skutečnost, že sami muslimové strádají více, než my. V neposlední řadě to dokazuje i Turecká vláda. Ta se svým konáním v případě sestřelení SU 24 sama vyřadila z evropského společenství, ustupujíc od sekularismu zavedeného Mustafa Kemal Atatürkem. Všichni kritikové Islámu, kteří možná neměli ani jednou v ruce Korán, neví nic o jeho kaleidoskopické struktuře obsahu, produkují pouze umělý strach a tím napomáhají k prodloužení války proti terorismu.
Ke zklamání nejenom sebe, a mnoha jiných musím konstatovat, že nevěřím v řešení krize v Syrské arabské republice a jinde ve světě čistě pomocí politických řešení. Řešení a mírová pauza před pokračováním války se objeví tehdy, až vlastníci západních financí dostanou sami strach ze ztráty kontroly nad procesem (jestli ji ještě mají), a rozhodnou se k dohodě se svými konkurenty a nepřáteli v ostatních klíčových částech světa o novém hospodářsko – politickém uspořádání světa. Mír se uzavírá mezi nepřáteli. EU hraje v této tragédii roli ředitele odpovědnosti, ne řiditele odpovědnosti a procesu. Je tomu proto, že se EU skládá z bývalých koloniálních mocností, které by měly nést přímou a plnou odpovědnost za své konání v minulosti (například UK, Francie, Itálie), a států, které k problémům přišly jako slepý k houslím (například ČR, SR). Přesto mají nést tyto státy odpovědnost. Malí a bez suverenity konající politici a státy, včetně EU, bez možnosti hájit své zájmy, nebudou pozváni k jednacímu stolu. Souhlasu netřeba.
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
