Kromě toho existují z klimatického pohledu prakticky pouze dvě realistická okna pro námořní operace: konec března - dubna nebo konec září - říjen. 

Co se týče počtu vojáků, nevím a neumím odhadnout jejich počet. Jeden americký odborník (Williams) odhaduje, že Peking bude potřebovat asi dva miliony lidí, aby uspěl na Tchaj-wanu. Jak by tomu nebylo, manévry a demonstrace síly Čínskou lidovou osvobozeneckou armádou v dané situaci a ročním období indikují, že k žádné námořní invazi nedojde, že vítězství ČLOA může být draze vykoupeno a proto předpokládám, že vedení ČLR bude pokračovat ve hře o čas, který z politického, hospodářského a vojenského pohledu hraje proti USA, NATO a EU.

O Ukrajině a dění na Ukrajině, jeho konci a jeho výsledcích a následcích pro EU, Gruzii, Kazachstán a poté i Pobaltské státy budeme slyšet ještě mnoho let. Dnes si dovoluji akcentovat to, o čem se málo hovoří a píše: Proč vojenský konflikt přišel do východní Evropy? Proč má jen velmi málo společného s Ukrajinou a strašlivým utrpením ukrajinského obyvatelstva? Proč má vše co do činění s Ruskem, jeho prezidentem a současnou pozicí Ruska v kontextu globální politiky a zpomaleného pokroku americké globální hegemonie?

1) Od konce druhé světové války byly Spojené státy zapojeny v podstatě do dvou velkých globálních konfliktů: prvním byla studená válka vedená proti Sovětskému svazu a světovému komunismu. Většina z nás ve věku si pamatuje dny, kdy Ronald Reagan nazval Sovětský svaz a jeho satelity "říší zla".

Po celou dobu tohoto konfliktu byly naše vlastní zděděné západní a křesťansky orientované kulturní základy postupně, někdy nepostřehnutelně, vyprazdňovány. Někteří z našich nejlepších spisovatelů a filozofů si toho všimli, několika dalším to trvalo, než konečně strhli masku, i když jen nahodile a z větší části nevědomky toho, co se skutečně dělo a co se stalo v USA a v západní Evropě.