Potvrzuje se historická zkušenost, že kličkování i na dobu omezenou mezi Západem a s ním spojeným Tureckem, ČLR a RF, pomalé a pozdní předání moci politiky první etapy převratů ve všech státech bývalého SSSR, včetně ČR v době objektivních a zásadních geopolitických změn, které praktikoval Nazarbajev po celá desetiletí, nemůže být úspěšné. 

Elity v RF a ČLR, potažmo i lokální elity v ČR nejsou skutečnými elitami. Jsou to slouhové, kteří dostali důkaz, že jsou v časové tísni. Měli by proto co nejrychleji alespoň definovat hranice mezi nacionálními a zahraničními zájmy, chtějí-li přežít. Protože tuší, že se něco děje, co je může připravit o moc, začali navrhovat nové projekty. Ty jsou založené na sofistikované myšlence podvodu se změněnou rétorikou oligarchů. Proto je nutno projekty analyzovat jako projekty inkluzivního kapitalismu. V ČLR se mi jeví, že se to děje v zájmu národní oligarchie, v RF ne. Tam existuje dostatek indicií a nepřímých důkazů a několik přímých, že i nejnovější projekty v RF jsou čistě prozápadně orientované. Sofistikovaně využívají nacionálně zaměřenou rétoriku i prezidenta Putina. Jeví se mi, že zneužívají prezidenta ve svých propagačních materiálech.

Pokus o převrat v Kazachstánu vybízí tak kromě jiného zamyslet se nad a) druhy revolucí a převratů různého charakteru, jejich evolucí, podmínkami, příčinami a následky, b) procesem a integrací nových lidí do systému moci, kteří přišli s cílem obohatit se a po té až sloužit občanům a státu, c) jak se chovat v současné geopolitické situaci, kterou charakterizuje dynamická transformace globalismu a nikdo neví nic, mnozí se hádají a neviditelní třetí se asi radují.