Děje se tak nejčastěji překrucováním faktů za pomoci politické korektnosti, onoho společného kongeniálního vynálezu USA a Německa, kdy obecně platí, že problém přestává existovat v momentě, kdy o něm přestaneme mluvit, respektive jej nazývat pravým jménem.

V současné době je nepochybně tou nejožehavější výzvou EU příliv (ilegálních) migrantů z převážně muslimských zemí. Příčin migrace je jistě více, ale zamysleme se nad hlubšími kořeny tohoto problému a také si jasně definujme, co zde běžnému člověku vadí.

Ve větší míře se muslimové do Evropy dostali až po Druhé světové válce, v jejímž důsledku v západních zemích (Německo, Francie) chyběla mužská pracovní síla. Jelikož první generace emigrantů byla většinou alespoň navenek loajální vůči zemím, do nichž přicházela, nebyl s uznáváním islámu jakožto povoleného náboženství problém, a to přes to, že v zemích, odkud k nám přišel, se samozřejmě realizoval i tehdy ve své pravé drsné podobě.

Domnívám se, že to není pomoc bezbranným obětem různých občanských válek, ale strach z indoktrinace islámem, jenž se v moderní době a své praxi nejenže neosvobodil od krutostí, které jsou Koránem propagovány, ale naopak došlo v muslimské společnosti k jejich zásadnímu přitvrzení. Typický argument multikulturalistů by jistě zněl v tom smyslu, že i v Bibli můžeme nalézt určité praktiky (pochopitelně v daleko menší míře), které jsou v dnešní době nepřijatelné (např. kamenování). Jenže zatímco v Bibli, tedy judaismu a křesťanství, se jedná o historické fragmenty, které nebyly praktikovány již ani ve středověku, jsou kamenování, usekávání končetin - nemluvě o takových „prkotinách“ jako povinném zahalování žen - v islámu žitou skutečností.

Přestaňme tedy konečně lhát a stavět všechna tři abrahámovská náboženství na stejnou úroveň!!!