Citace z osvobozujícího rozsudku, který padl v dubnu tohoto roku, tak jsou jednoznačné:

„Z výše uvedeného je pak zcela zřejmé, že nejen nelze dovodit, že by přístup obžalovaných k požadavku náležité opatrnosti svědčil o zřejmé bezohlednosti k zájmu na ochraně majetku obce, obžalovaní podle všeho navíc ve všech ohledech dodrželi potřebnou míru opatrnosti a rozhodli zcela v souladu s nejlepšími hospodářskými i dalšími zájmy města. Stejné skutečnosti pak odůvodňují závěr, že nedošlo k porušení důležité povinnosti při správě majetku města.“

„Soud dospěl k závěru, že jednáním popsaným v obžalobě nedošlo k naplnění žádného ze znaků skutkové podstaty přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 221 odst. 1 trestního zákoníku, jednání obžalovaných zároveň nebylo ani protiprávní.“

Státní zástupkyně měla přitom od počátku veškeré podklady, které jednání zastupitelů plně odůvodňovaly. Dále měla komplexní právní stanovisko, které si město nechalo zpracovat od specialistky na samosprávu, a které jednoznačně označilo jednání zastupitelů za jednání zcela v souladu se zákonem o obcích se všemi právními odůvodněními. Státní zástupkyně však nepřihlížela ani k důkazním listinám, ani k právnímu stanovisku, a poslala zastupitele bezdůvodně před soud. Za tento její krok dnes zaplatí stát miliony.