Příčinou tvrzení (používaných zejména odborovými předáky, ale i exministrem Mládkem a nyní předsedou senátu Milanem Štěchem) je nepochopení základních ekonomických pojmů, kterými jsou:

• mzda zaměstnance
• vyměřovací základ OSVČ (tvořícího 50 % hrubého zisku), který je ekvivalentem mzdy zaměstnance, neboť se plošně předpokládá, že je určen pro tzv. osobní spotřebu OSVČ.

Z toho, co je určeno pro osobní spotřebu, odvádí OSVČ pojistné ve stejných sazbách jako jsou celkové odvody za zaměstnance!

Volání „Zvyšte odvody pro OSVČ a hesla „OSVČ platí poloviční pojistné“ pomíjí zcela ekonomické zákonitosti jako např.

• že pojistným odvodům nelze podrobovat splátky jistin úvěrů určených pro rozvoj podnikání (které jsou hrazeny z hrubého zisku a tedy zdaněny DPFO)
• že pojistným odvodům nelze podrobovat investice do rozvoje podnikání (jejich neodepsanou část, která je opět podrobena DPFO)

Obě tyto výše uvedené kategorie nejsou osobní spotřebou OSVČ (jako ekvivalentu mzdy zaměstnance) a nemohou proto být zdravotně a sociálně pojištěny neboli lépe podrobeny de facto zdravotní a sociální pojistné dani (neboť se zde nejedná o charakter pojištění, kdy čím více subjekt do systému vnese, tím vyšší nárok má na plnění)!

Popřením těchto zákonitostí a zrušením Vyměřovacího základu ve výši 50 % hrubého zisku OSVČ (rozdíl příjmů a výdajů) by přineslo fatální změnu ekonomického prostředí a de facto znemožnilo OSVČ brát si úvěry na rozvoj podnikání a investovat do strojů, zařízení, technologií, know how atd., protože tito by v porovnání s právnickými osobami byli zatíženi dalšími zdravotními a sociálními daněmi a stali by se tedy nekonkurenceschopní.