O způsobu zajištění výtvarného návrhu jsme na stránkách ČNB již informovali. Vedle oceněných návrhů Josefa Oplištila, Vojtěcha Dostála a Petra Horáka stojí za zmínku zejména typický fragmentární portrét od Jiřího Harcuby, motivy čoček na návrzích Jana Háska, Márie Poldaufové a Jiřího Věnečka či více autory ztvárněná aparatura z dětské stavebnice Merkur, na které Otto Wichterle v roce 1961 odlil první měkké kontaktní čočky.
Návrh MgA. Josefa Oplištila převyšoval ostatní návrhy svou originalitou. Autor ho pojal jako symbolický pohled lidského oka, kde část viděná přes kontaktní čočku je zaostřená, zatímco část viděná mimo ni je rozostřená. Na lícní straně s menším průměrem čočky je pohled na texty mince s názvem státu, nominální hodnotou a názvem Wichterleho nejvýznamnějšího vynálezu. Na rubové straně s větším průměrem čočky je pak pohled na portrét Otty Wichterleho z profilu a jeho jméno s letopočty narození a 100. výročí.
Dojmu rozostření docílil Josef Oplištil vlastní technikou „rozmývání“. Ihned po odlití a vyjmutí sádrového modelu (pozitivu) z negativní formy otíral části modelu vně čočky štětcem smočeným ve vodě tak dlouho, až docílil odpovídajícího otěru měkké sádry a tak požadovaného dojmu rozostření.
Josef Oplištil předvádí techniku „rozmývání“ na modelu lícní strany mince k 100. výročí narození Otty Wichterleho.
Převod efektu zaostření a rozostření ze sádrového modelu přes ocelové ražební nástroje do stříbrné mince se ukázal být největším problémem, ba přímo „mincovním oříškem“. Redukování českých mincí, tedy zmenšování modelů do velikosti mince, provádíme postupem, který se ustálil v evropských mincovnách na přelomu 19. a 20. století. V době existence modernějších technologií, kterými Česká mincovna také disponuje, lze tento způsob považovat v jistém smyslu za překonaný. Má však jednu zásadní přednost, spočívající ve vysokém podílu individuální rytecké práce. Ta je jednak přirozenou ochranou proti padělání všemi strojovými cestami, jednak naplňuje jeden ze smyslů emise našich pamětních mincí jako špičkového umění i řemesla v drahém kovu.
Rytecké úpravy redukcí, tedy ocelových zmenšenin modelu, spočívají především v opravách nedokonalostí redukčního stroje, chyb v přenosu reliéfu a jeho zpřesňování. To obvykle znamená i zvýrazňování reliéfu a jeho ostrosti. Právě toto zostřování se u části reliéfu nacházející se vně pomyslné čočky ukázalo být na škodu zamýšlenému záměru. První odražky proto autor neschválil. Rytci se pak nadvakrát pokusili ryteckou úpravou o rozostření, ale ani tyto dílčí pokusy nebyly dostatečné.
Josef Oplištil proto vytvořil nový model s ještě nižší mírou ostrosti. Tento model jsme však odmítli, neboť se nám zdálo, že již překročil nepsanou hranici v jednom ze základních požadavků na minci jako zákonné platidlo – požadavku čitelnosti názvu státu či emitenta a nominální hodnoty s názvem či zkratkou peněžní jednotky. Autor proto vytvořil třetí, rozostřením kompromisní model, který vyhovoval původnímu autorskému záměru a současně byl přijatelný i pro Českou národní banku. Tento model byl úspěšně zredukován a jeho odražek schválen k sériové výrobě.
Nápad vytvořit dojem rozostření je jedinečný, stejně jako jeho technické provedení. Autor ho kromě této mince zatím nikdy předtím ani nikdy potom nevyužil k jinému účelu, jelikož pro něj ve své práci zatím nenašel jiné uplatnění. Zda je tento nápad unikátní i ve světovém měřítku, je obtížné zjistit. Při dnešním rozsahu emise sběratelských a investičních mincí už ani souborné světové katalogy mincí neobsahují vyobrazení všech ražeb. Lze také předpokládat, že ve státech a mincovnách připravujících mince více automatizovaně by byl tento nápad realizován elektronickou cestou, tedy rozostření by bylo provedeno grafickou úpravou na digitalizovaném obrazu modelu. O to cennější je nejen nápad, ale i jeho manuální provedení technikou „rozmývání“.
Při vzniku mince MgA. Josef Oplištil prokázal, že si váží svého nápadu i své práce a uplatnil obdivuhodnou důslednost k dotažení svého jedinečného nápadu od sádrového modelu až po sériovou výrobu mince. Beze zbytku tak naplnil poslání pamětní mince, která nemá být jen připomenutím výročí, události nebo místa, kusem drahého kovu či platidlem, kterým se stejně běžně neplatí, ale umožnit, abychom si s každou mincí koupili i malý kousek umění. Pamětní dvousetkorunová mince k 100. výročí narození Otty Wichterleho se nepochybně zařadí, vlastně už zařadila, mezi nejlepší díla novodobého českého mincovnictví.
Vyšlo na webových stránkách České národní banky.
Psali jsme:
autor: PV
