O způsobu zajištění výtvarného návrhu jsme na stránkách ČNB již informovali. Vedle oceněných návrhů Josefa Oplištila, Vojtěcha Dostála a Petra Horáka stojí za zmínku zejména typický fragmentární portrét od Jiřího Harcuby, motivy čoček na návrzích Jana Háska, Márie Poldaufové a Jiřího Věnečka či více autory ztvárněná aparatura z dětské stavebnice Merkur, na které Otto Wichterle v roce 1961 odlil první měkké kontaktní čočky.

Návrh MgA. Josefa Oplištila převyšoval ostatní návrhy svou originalitou. Autor ho pojal jako symbolický pohled lidského oka, kde část viděná přes kontaktní čočku je zaostřená, zatímco část viděná mimo ni je rozostřená. Na lícní straně s menším průměrem čočky je pohled na texty mince s názvem státu, nominální hodnotou a názvem Wichterleho nejvýznamnějšího vynálezu. Na rubové straně s větším průměrem čočky je pak pohled na portrét Otty Wichterleho z profilu a jeho jméno s letopočty narození a 100. výročí.

Dojmu rozostření docílil Josef Oplištil vlastní technikou „rozmývání“. Ihned po odlití a vyjmutí sádrového modelu (pozitivu) z negativní formy otíral části modelu vně čočky štětcem smočeným ve vodě tak dlouho, až docílil odpovídajícího otěru měkké sádry a tak požadovaného dojmu rozostření.