Její milná představa, že nechá-li sama dobrovolně a úmyslně nakazit, bude odolná proti covidu a jeho mutacím, nebyla nejšťastnějším, spíše rozumným řešením k tomuto problému. To ale neznamená, že by to mělo nějak pohnout svědomím antivaxerů, neboť podobný scénář, který paní paní Horká zvolila, sotva kdo plánuje. Paní Horká svou nebojácností, tedy úmyslem se nechat nakazit, je jen individuálním případem svérázného řešení tohoto závažného problému. Paní Horké bylo 57 let a pokud nerespektovala varování a místo očkování podstoupila tento způsob řešení, bylo to její výsostné právo. Proto tvrzení jejího syna Jana Reka, že ví, kdo stojí za jejím rozhodnutím, kromě jeho osobní domněnky neexistuje žádný důkaz, že na jeho matku někdo s touto myšlenkou působil. Jde o typický syndrom pudu obhajoby své matky před specifickým veřejným nebezpečím, které se, jak je známo, rozhodla neakceptovat. Jeho konstatování, že „rok to měl na talíři a je smutné, že víc věřila cizím lidem, než vlastní rodině“ ještě neznamená, že tomu bylo možné na sto procent zabránit. Vkrádá se tedy poněkud černá myšlenka či názor, že syn paní Horké takto hodlá zvýšit popularitu své matky jako zpěvačky která, bohužel, byla známá či oblíbená jen poměrně v úzkém okruhu svých přátel, resp. příznívců a sympatizantů.

Pokud pan Rek naznačuje, že ví, kdo za jejím rozhodnutím stojí, můžeme se domnívat, resp. usuzovat, že má na mysli postoje antivaxerů, jejich postojů, proklamací, varování a odborných konstatování, doložených skutečnostmi a fakty, pokud jde o očkování, resp. vakcíny samotné. Je to nepřímé obviněné lidí, kteří se problému Covid-19, potažmo očkování a kvalitě vakcín věnují nikoli z politického, ale odborně vědeckého, medicínského, biologického, či imunologického a všech faktorů, které s tímto problémem souvisí. Konstatují, že na základě vědeckých poznatků, laboratorních zjištění a dalších skutečností jsou očkovaní lidé vystavování nebezpečí, které obsahují vakcíny pro lidské zdraví a jejich životy.