Jiří Baťa: Tak si to shrňme aneb co by ještě církev (ne)chtěla

Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR konečně 23. dubna 2019 schválila zdanění peněžitých náhrad, které církve dostávají od státu za majetek nevydaný v restitucích i přes předchozí zamítnutí této novely Senátem. Změna zákona prý nejen že způsobí církvím vážné finanční obtíže, ale pro některé menší církve může být dokonce likvidační. „Tato novela se nám jeví jako nemravná a je ve své podstatě protiústavní“, říkají představitelé jmenovaných subjektů.

Do roku 1989, tedy do listopadové revoluce, resp. ještě dlouho poté, prakticky do doby, než byl schválen (protiústavní) zákon o církevních restitucích a církvím začaly být vraceny jimi nikdy nevlastněné majetky a nemovitosti, existovaly církve a náboženské subjekty v podmínkách totalitního režimu. Po celou tu dobu řekněme že nestrádali, ale ve srovnání ze současností měly, řekněme výrazně horší podmínky, nicméně fungovaly a stabilně provozovaly svou ekumenickou činnost. Alespoň to představitelé církve, zvláště římsko-katolické často zmiňovali, aby ukázaly, v jakých podmínkách církve existovaly. Že to zdaleka není pravda, je nasnadě. Ale budiž, buďme lepší než oni a připusťme, že to neměly církve lehké a že musely o své „bytí na slunci“ bojovat. Ostatně, budeme-li poctivě vycházet z Bible a Písma svatého, pak poslání církve je přece jejich služba lidem, církev by měla být svatá a bezúhonná (Ef 5,27). Církev musí zůstat v Kristu věrná a na něm závislá. Církev by neměla hledat spojení s politickými, mocensko ekonomickými strukturami. Smyslem existence církve nejsou nádherné budovy, vzdělaní duchovní, historické varhany a lustry či zasedající výbory. Otázka: Co z toho všeho církev respektuje?

Jinými slovy, samotná církev varuje před hamounstvím, mamonářstvím, chamtivostí, rozpínavostí, ale také před nedůstojnou nespokojeností, politikařením, taktizováním a v neposlední řadě osočováním a pomlouváním. Církev v podstatě odmítá všechny lidské, tedy světské neduhy a nepravosti, kterých by se měla církev prostřednictvím svých představitelů, vyvarovat. Že tomu tak v mnoha případech není, je nabíledni.

Ve světle výše uvedených skutečností a především proklamacemi, které církev prezentuje cestou Bible v Písmě svatém a jiných církevních materiálech, je zcela jasně a zřetelně zmíněna cesta a vůle církve být jiným fluidním subjektem, než je ten světský. Jak si ale vysvětlit slova pana kardinála Duky, který se na jedné straně nemůže smířit s „dalším okrádáním církve“ v případě zdaňování vráceného majetku, ale hned také tvrdí, že „Církev netvoří nenažraní preláti“! Tak proč potom církev v Česku tak nestoudně baží po majetku, nemovitostech, bohatství? Jestliže Duka říká, že „Církvím byl majetek konfiskován komunistickou vládou a že zmíněné (církevní) subjekty s bičem v ruce finančně udržovali v živoření“ (jak dramaticky vyjádřeno, že?), pak je s podivem, na co si dnes, po nabytí majetku a peněz, vlastně církevní preláti stěžují. Ve srovnání s před lety, tedy dobou komunistické vlády, toho mají dnes tolik, že se ani neuvědomují, že jsou služebníci Boží a ne bezbožní mafiáni a kulaci.

Notabene, dnes ještě stále jsou církvi vypláceny miliardy korun na režijní náklady či výdaje, např. na mzdy kněží a to přesto, že jim již byla vrácena většina požadovaného majetku a nemovitostí, že jsou církvi státem ročně vypláceny miliardy jako náhrada za nevrácený majetek, přesto budou církve, především ta římsko-katolická remcat a tvrdit, že novela zákona o zdanění vráceného majetku církvím je nestoudnost, bezohlednost, že je to poškozuje a dokonce to „prý“ může být pro některé církve až likvidační! Pan kardinál Duka a ti ostatní jsou však přesvědčení, že novela zákona o zdanění majetku se dostane k Ústavnímu soudu, od kterého očekávají či si slibují, že novelu zákona zamítne.

Pokud jde o možnost likvidace některé z církví, pak ano, i to se může stát. A zcela právem. Pan kardinál Duka by si měl totiž uvědomit, že už 30 let žijeme v tolik kýžené kapitalistické společnosti, že kapitalismus je nelítostná bestie, která požírá všechny, kteří nestačí držet krok s realitou. Bankrotují a jsou likvidovány stovky a tisíce firem, podnikatelé i živnostníci, dokonce i banky, proč by nemohla zbankrotovat také nějaká církev? Apropó, o jaké církve jde, že by mohly v důsledku zdanění vráceného majetku být „zlikvidovány“, jak praví pan Duka? Nejsou to třeba zrovna ty, která vznikly až po listopadu 1989 a přesto se jim dostalo nemalé finanční náhrady? Těch by pak opravdu, ale opravdu škoda nebyla!

A znovu není od věci připomenout některé fakta a skutečnosti, že v době totality, jak je výše i kardinálem Dukou významně poznamenáno, církve údajně „živořily“ a přes všechno to živoření, problémy a potíže, svou církevní činnost nepřerušili. Navzdory tomu, že i přes totalitní režim, kdy byla církev s bičem v ruce finančně udržována v živoření a navíc za situace, kdy v té době bylo u nás nesrovnatelně více věřících, než je tomu dnes. Závěr? Čím méně oveček, tím více futra (krmení) pro ...ano, pro církev! Čím to asi je, že církev ztrácí své ovečky? Není to třeba věčným neopodstatněným remcáním a nespokojeností, které jsou v rozporu se slovem Božím?

Pan kardinál Duka a ostatní spřízněné církevní duše cílevědomě lžou, mystifikují veřejnost, resp. káží vodu a plnými doušky chlemstají víno. Jinak si lze stěží vysvětlit, proč tak vehementně brojí proti zdanění a ještě se cítí být strašně ukřivděni, ne-li přímo poškozeni. To vše navzdory tomu, že církev o sobě říká, že smyslem existence církve nejsou nádherné budovy, vzdělaní duchovní, historické varhany a lustry či zasedající výbory, ani pole, lesy, luka a rybníky apod. Tak o co jim vlastně jde, že?

Ale je tu ještě jeden významný aspekt. Připusťme, že církev měla ve vlastnictví nějaký majetek, který jí byl svého času zabaven, resp. zkonfiskován. Že zřejmě nějaký majetek měla, o tom není pochyb, ostatně o tom mluvil a kázal i Mistr Jan Hus, otázka je kolik jej měla, jak k němu přišla a hlavně, k čemu jim nadměrný majetek a všechno to bohatství bylo, resp. je, když má církev podle Bible a Písma svatého jasně deklarované poslání, ve kterém se církev svatá zříká a odmítá, jak výše uvedeno, shromažďování majetku, nemovitostí a bohatství vůbec? Podle čeho se tedy řídí, konají církve, hlavně ta římsko-katolická v čele s kardinálem Dukou, když dělají naprostý opak, jak vyplývá z jejich bohapustých, ohlupovacích a lživých kázání? Kardinál Duka a jeho spřeženci lživě vykřikují do světa a bijí na poplach, že se jim děje křivda, neboť prý „se jim novela jeví jako nemravná a dokonce, že je také ve své podstatě protiústavní“. Ale že církev sama koná nemorálně, podlým způsobem, v naprostém rozporu se svými křesťanskými idejemi, posláním a učením, jim nevadí? Co na to asi říká ten jejich Bůh, pokud nějaký (alespoň pro ně) existuje? Kdo je tedy z pohledu cti a morálky horší, zda komunisté, kteří církvi nekalým způsobem nahromaděný a získaný majetek zabavili, Nečasova vláda, která za vydatné korupční podpory politiků církvi velkoryse tento neoprávněně získaný majetek vrátila a dnes se ještě pan kardinál Duka čílí, že je nemravné a protiústavní, když má být vrácený majetek zdaněn. Neexistuje u nás většího chucpe, než současné projevy římskokatolické církve v čele s farizejským kardinálem Dukou a jeho bratry v kutnách i bez nich!

PS: Podle vyjádření výkonného ředitele Arcibiskupství pražského p. Antonína Jurigy prý restituce rozhodně nebyly pro církev nějak výhodné. Došlo pouze ke zmírnění následků některých majetkových křivd. Ač prý někteří politici a některá média tvrdila opak a často rozdmýchávala závist až nenávist k „bohaté“ církvi, ale restituce byly výsledkem dlouhých jednání mezi církví a státem a v posledku byly výhodné spíše pro stát. Církev zůstala skutečně „chudá“! Je logické, že každý, kdo je vinen se před soudem obhajuje i způsobem, že lže, je to jeho právo! Ale že i církev postupuje stejně, je až neuvěřitelné! Co asi na tom říkají hluboce věřící?

Jiří Baťa