Pro odlehčení uvádím, že při cestách do věznice jsem použil službu Švestkové dráhy. První cestu mi ozvláštnila průvodčí, která s šarmem povětrné děvy nabízela cestujícím na uvítanou slivovici. Odmítl jsem, neboť slivovici nepiji. Dál již cesta probíhala bez zvláštních příhod a rozhovor s Romanem Šulyokem měl standardní ráz. V téže věznici jsem ho navštívil ještě jednou a později jsem s ním hovořil také ve Vazební věznici Liberec. Tyto rozhovory nejsou součástí později založeného vyšetřovacího spisu GIBS, poněvadž GIBS tehdy ještě netušila, že se bude muset věcí zabývat.

O poznatcích, jež jsem získal od Romana Šulyoka pro potřeby doplnění trestního stíhání pachatelů, jsem pořídil zápis, který se stále nachází v mém elektronickém archivu. Roman Šulyok v podstatě doplnil obraz skutkového děje, který v trestním řízení z období 2013-2016 podali poškození bratři Lebánkové. Poskytl údaje o organizačním pozadí a jednajících osobách. Ze stínu tak vystoupil teplický advokát Jan Svoboda ml., který měl být otcem nápadu na popsanou násilnou akci jako nástroje vymáhání Šulyokových pohledávek za Lebánky. Osobně ale při zákroku nebyl přítomen v penzionu, čekal někde poblíž, aby se dověděl, jak to dopadlo. Podle Šulyokova tvrzení údajně doporučil fyzickou likvidaci vydíraných, ale s tím pan odsouzený nesouhlasil. Dále Roman Šulyok potvrdil výpověď bratrů Lebánkových o rozhodující úloze notáře Václava Vody a doprovázejícího advokáta Martina Rezka: bez pomoci těchto právníků by se Roman Šulyok nedomohl účelu akce. Uvedl, že všichni tři právníci věděli předem, že Lebánkové budou vystaveni násilí, věděli, že před notáře předstupovali se svázanýma nohama, právníci se vším souhlasili a přijali tučné odměny. Jejich přičiněním získal okamžitý (byť jen dočasný) majetkový prospěch. Mimo to s odvoláním na výsledky vydírání vytvářel legendu, že výroba padělků cigaret Marlboro byla již v Malhosticích byznysem Lebánků, kteří si od něho odkoupili jím pouze vyzkoušené zařízení.

Nemohl odhalit totožnost zakuklenců, kteří se dopouštěli násilí na poškozených, protože je neznal. Domníval se, že to byli najatí policisté. Usuzoval tak na základě pozorování jejich jednání, výstroje a výzbroje. Tvrdil, že mu je obstaral kamarád Franta, policejní důstojník, jehož příjmení neznal, i když jinak měl o něm podrobné informace.