Na vějičku spojené prosperující a bezpečné Evropy. Naletěli jsme na sliby o svobodě a demokracii, po kterých jsme tolik toužili, že jsme byli slepí ke všem varovným signálům, že EU je o všem možném, jenom ne o svobodě a demokracii.

Lisabonskou smlouvou jsme se zřekli řady svých svobod a dostali do podobné situace, jako když se člověk sám prodá do nevolnictví. To však byl jenom začátek. Nenápadně a bez vědomí občanů proces uzurpování moci nad národními státy cestou postupného předávání pravomocí do Bruselu totiž pokračuje dosti vysokým tempem. Pod hezkými až nesrozumitelnými slovy o harmonizaci práva, vyšší integraci, zrušení práva veta atd. se totiž skrývá mocenská hydra - pár europapalášů, nenasytně toužící po další a další moci. Také ji systémem napřed údajně nezávazných deklarací a proklamací, ze kterých se postupně stanou vymahatelné závazky, získává stále více a více. Říkají tomu „směrnice“, formálně to nechají odkývnout europarlamentní většinou, která ovšem s postupem času představuje spíše – z pohledu názorů občanů členských zemí - menšinu, jak ukazuje i pravidelné statistické zkoumání důvěry v EUinstituce, aby to mohli deklarovat jako zákony, nadto povinně „harmonizované“ národními parlamenty. A této diktatuře se říká demokracie.