Dělá to dojem, jakoby jejich chartistická a disidentská minulost, resp. demokraticky neoliberální atmosféra jim dávala právo urážet současné vrcholné politiky a osobnosti naprosto nepřijatelným způsobem. Nazývat je pánským, někdy i dámským přirozením, ponižovat a hrubě urážet jejich osobnost, intelektuální úroveň, jako že jsou kreténi, hlupáci, debilové, alkoholici a podobnými indiskrétními vlastnostmi, je přece jenom i ve společnosti, která si tak ráda říká demokratická, hluboko za rámcem únosnosti. Smutné ovšem je, že žádné společenské, kulturní, vzdělanostní, intelektuální, resp. právnické subjekty zřejmě nepovažují za nutné tato nespolečensky jednající individua usměrnit natolik, aby jejich chování a vyjadřování bylo zákonnými prostředky usměrněno na společensky únosnou úroveň.

Zjevný společenský, ale i politický nezájem odsoudit a zákonnými prostředky usměrnit chování a vyjadřování těchto individuí způsobilo, že někteří jedinci pak se svou nenávistnou rétorikou zašli až tak daleko, že neovládají své rusofobní emoce do té míry, že svými postoji a vyjadřováním vyvolávají mezinárodní skandály, když se na adresu výsostného státu, tedy v daném případě Ruska, vyjadřují velmi hanebnými, lépa řečeno urážlivými výroky, které u představitelů Ruska, celkem logicky, vyvolávají negativní a nepříznivé reakce a ohlasy.

Jedním z nich je, z hlediska postoje k Rusku, namyšlený, egocentrický, hrubý a neurvalý tlučhuba John Bok, jehož nenávist vygradovala do situace, kdy v souvislosti s odstraněním sochy (pomníku) maršála Koněva prohlásil, cituji: „Rusové ať jdou do řiti!“ Tento zřejmě na slovo vzatý „odborník“ na historii řekl, že „Rusko je pořád pohrobek Sovětského svazu s kombinací kapitalismu a autoritářského systému, kde si dělají, co chtějí. Dodnes mají stejnou hudbu hymny, sice jiná slova, ale pořád jde o tutéž hymnu. Takže tam stále ta kontinuita k SSSR je!“