Dělá to dojem, jakoby jejich chartistická a disidentská minulost, resp. demokraticky neoliberální atmosféra jim dávala právo urážet současné vrcholné politiky a osobnosti naprosto nepřijatelným způsobem. Nazývat je pánským, někdy i dámským přirozením, ponižovat a hrubě urážet jejich osobnost, intelektuální úroveň, jako že jsou kreténi, hlupáci, debilové, alkoholici a podobnými indiskrétními vlastnostmi, je přece jenom i ve společnosti, která si tak ráda říká demokratická, hluboko za rámcem únosnosti. Smutné ovšem je, že žádné společenské, kulturní, vzdělanostní, intelektuální, resp. právnické subjekty zřejmě nepovažují za nutné tato nespolečensky jednající individua usměrnit natolik, aby jejich chování a vyjadřování bylo zákonnými prostředky usměrněno na společensky únosnou úroveň.
Zjevný společenský, ale i politický nezájem odsoudit a zákonnými prostředky usměrnit chování a vyjadřování těchto individuí způsobilo, že někteří jedinci pak se svou nenávistnou rétorikou zašli až tak daleko, že neovládají své rusofobní emoce do té míry, že svými postoji a vyjadřováním vyvolávají mezinárodní skandály, když se na adresu výsostného státu, tedy v daném případě Ruska, vyjadřují velmi hanebnými, lépa řečeno urážlivými výroky, které u představitelů Ruska, celkem logicky, vyvolávají negativní a nepříznivé reakce a ohlasy.
Jedním z nich je, z hlediska postoje k Rusku, namyšlený, egocentrický, hrubý a neurvalý tlučhuba John Bok, jehož nenávist vygradovala do situace, kdy v souvislosti s odstraněním sochy (pomníku) maršála Koněva prohlásil, cituji: „Rusové ať jdou do řiti!“ Tento zřejmě na slovo vzatý „odborník“ na historii řekl, že „Rusko je pořád pohrobek Sovětského svazu s kombinací kapitalismu a autoritářského systému, kde si dělají, co chtějí. Dodnes mají stejnou hudbu hymny, sice jiná slova, ale pořád jde o tutéž hymnu. Takže tam stále ta kontinuita k SSSR je!“
Mohl bych snad pochopit Bokovy antipatie k Rusku, protože stejné antipatie mám já k USA. Ovšem pokud se prezentuje a exponuje jako představitel Spolku Šalamoun, který hájí práva a spravedlnost, měl by také podle toho používat mozek, uvažovat tak, aby se svými výroky nezesměšňoval a neztrapňoval. Říct, že Rusko má stejnou hymnu s jinými slovy, což naznačuje kontinuitu k SSSR, pak by si měl uvědomit, že Česká republika má rovněž hymnu, notabene se stejnými slovy, která byla hymnou komunistického Československa již panu Bokovi nevadí? Možná ano, ale to by asi byl až příliš prudérní k České republice.
Pozoruhodný je však názor „politologa“ Boka k odstranění sochy maršála Koněva, když se k tomu vyjádřil, že „Se sochou (I. S. Koněva) měla tamní radnice jasné právo naložit, jak chce. Odstranili ji, protože urážela spoustu občanů této země i Prahy .!“ No, je otázka, jakou „spoustu“ občanů této země má na mysli, ale kdyby uvedl jenom občany „i Prahy 6“, kolik by jich asi bylo, že? Aby toho nebylo málo, nactiutrhačný John Bok ještě přidal špetku totální nenávisti k RF, když signitifikantně konstatoval: „Kdyby Američané nerespektovali Stalina, mohli dávno být v Praze Američané. Tyto historické konotace jsou důležité, k tomu je nutné přihlížet“, prohlašuje „renomovaný“ odborník na vojenskou historii Bok! „Koněv přijel do Prahy, když už bylo hotovo, Praha se osvobodila sama a pomohli vlasovci. Stále tu někdo šíří kecy a historické lži. Sověti si na tom honí zadek, stále mají potřebu prokazovat, že mají právo rozhodovat v jiných zemích, a dokonce říkat, že zde budou naši občané trestaní a stíhaní podle jejich zákonů?! Ať si to strčí do řitě! Naše země je svéprávná, má své zákony a ústavu a nemá se co ohlížet na nějaké zmetky, co by nám radili, co dělat, jak máme dýchat.“ Apropó, ohlížet se na jiné, v tomto případě na západní zmetky, kteří nám radí, co a jak dělat a jak máme dýchat, mu zřejmě nevadí! No ještě to tak!
K výše uvedenému lze jen konstatovat ubohost, malost a evidentní nedostatek intelektu „lektora“ historie Boka. Jeho uprděná maličkost se sice vždy vyskytuje tam, kde se jedná o právo a spravedlnost, přičemž není schopen pochopit a akceptovat nevyvratitelná fakta a skutečnosti, které nám přinesly svobodu a možnost žít. Zde se potvrzuje, že jeho indiskrétní, bezmezná, bezohledná, provokační a nactiutrhačná troufalost, vycházející z jeho bývalých pozic, především jako signatáře Charty 77, což mu umožnilo vztahy s Václavem Havlem a tím pádem i mezi jeho privilegované podržtašky.
John Bok je zkrátka člověk, který má trvale, bohužel také neopodstatněně, privilegované postavení v české veřejnosti jen díky své předlistopadové angažovanosti. Jinak je to člověk do jisté míry omezený, primitivní, bezcharakterní a nevzdělaný. Protože jej však údajně sledovala a perzekvovala Státní bezpečnost kvůli jeho politickým názorům, musel, chudák, pracovat v dělnických profesích (o nějakém pokusu studovat není v jeho análech zmínka). Navzdory tomu, resp. díky své předlistopadové angažovanosti, která se zřejmě stala jeho kvalifikací pro jeho budoucí činnost, v listopadu a prosinci 1989 vedl ochranku Václava Havla. Po sametové revoluci v 89. roce pracoval tři roky v kontrarozvědném Úřadu pro ochranu ústavy a demokracie. Jeho další úsilí, dostat se mezi politickou špičku bylo vždy neúspěšné, byť se o to mnohokrát pokoušel. Přesto je jeho karikaturní postavička veřejně prezentována coby stále aktivní politický aktivista, na druhé straně ale zcela bezvýznamná „osobnost“, která se jako kompars nachází všude tam, kde se může jako rusofob, pravicový pravdoláskař a prozápadně orientovaný aktivista velkohubě projevit. Není ale sám, kdo své minulosti, resp. předlistopadové angažovanosti využívá, přesněji zneužívá. Je to dáno nemravnou, promiskuitní a korupční politikou, liberální demokracií a bezcharakterností lidí, kteří svou kariéru tvoří na své mnohdy nepřesvědčivé minulosti.
Psali jsme:
autor: PV
