Jedna reakce na moji adresu však v poslední době spokojená nebyla, konkrétně na článek ´Co je pro historii horší? Lhaní, nebo jenom pamětnické blábolení s cílem upravovat skutečnost´? Ozval se sám jeho autor Jan Dočekal, takto komunální politik, člen Svobodných v Klubu ODS na radnici Prahy 6, jenž se už titulkem svého příspěvku (který otiskl Protiproud) přiznal, že už se zase, jako za bolševika, bojí mluvit nahlas. Jeho reakce přišla do komentářů s jistým časovým odstupem jako poslední, takže jsem ji už nezaregistroval, a tedy na ni ani nereagoval. Sluší se to však udělat, což jsem učinil dodatečně následujícím osobním dopisem na mailovou adresu autora…
K čemu je politik, který se bojí mluvit?
Dobrý den, pane Dočekale, s omluvou až nyní a takto reaguji na Váš příspěvek do diskuse na stránkách Krajských listů. Jsem rád, že jste můj článek hned zkraje pochopil jako fejeton – to je totiž žánr, který dovoluje autorovi víc, než pouhý navýsost seriózní komentářový rozbor, tedy psát i s humorem ba až s ironií. Čehož jsem se tedy dopustil.
Tak vážné téma, jaké jste nastolil (Vy se skutečně dnes bojíte mluvit nahlas? Vy, svobodně se chovající politik od Svobodných? Bojíte se jako za bolševika? Tak co vlastně, u všech všudy, v postbolševické politice děláte? A co jste vlastně chtěl tenkrát jako teenager nahlas říkat, že se to nedalo?) nelze ovšem pojmout jako zobecnění. Jste ´pobaven´ rýpnutím „Dočekal na nic nečekal“ a právem: pustil jste se do závažného tématu na nic nečekaje, ergo bez náležité faktografické přípravy. Vaše argumenty jsou tím pádem děravé jako ementál a demagogické jako kdejaké médium: psát o vymývání dětských mozků v Jiskřičkách, zcela opomenout mnohem závažnější roli Pionýra a ČSM, tvrzení o vojenských katedrách na každé vysoké, o pouhém přežívání v práci… Kde jste žil v té době?
Škoda, že dnes není vojenská služba povinná
Svůj profesní život jsem uvedl záměrně, abych připomněl, že ´tenkrát´ se člověk i po novinářských schůdcích musel škrábat nahoru pomalu, postupně cestou nabíraje životní a profesní zkušenosti, prostě postavení si nějak zasloužit. Ne jako dnes, kdy se do médií nastupuje bez praxe hned po dokončení vysoké školy, ačkoli je všeobecně známo, že neexistuje žádná taková, která by udělala dobrého novináře zcela automaticky z každého. A o čem jsem za socialismu psal? Inu celou dobu jenom o fotbale a hokeji. Někdy i ´protistátně´ docela ostře a jedovatě, ale to pouze pod pseudonymem na stránkách ´bolševického´ Dikobrazu.
Snažíte se o ironii, ale nejde Vám to. Píšete, že „předčítání Rudého Práva byl pro mě oblíbený odpočinek“. Nebyl. Jednak se to dělo v rámci denního programu, jednak jsem to dostal rozkazem. (Slyšel jste někdy o tom, co na vojně znamená nesplnění rozkazu? V takovém případě minimálně jedna noc s dekou.) Při Politickém školení mužstva jsme si užili i dost legrace - kolik myslíte, že kluků z východního Slovenska dokázalo na mapě světa najít třeba Austrálii? Takže jsme vlastně i poskytovali základní vzdělání a leckterým v té hodině ´vymývání mozků´ dokonce pomáhali s psaním dopisů. A teď zvídavě: co vůbec Vy z vlastní zkušenosti víte o vojenské prezenční službě? Řekl bych, že zhola nic. Protože jste, jak píšete, v té době „zažíval orgasmy u jiných činností“. Ano, tak to u mladých, zdravých a nadržených mužů bývá.
K čemu je politik bez objektivního pohledu na svět
Další pasáž z Vaší reakce si zaslouží ocitovat celá: „Nicméně o mně píšete, že lžu, překrucuju, jsem kontrarevoluční, co píšu je blbost, překydávám minulost a jsem trapný blábolící blábolil. A přesně víte, co dělám na Praze 6. Hle - jasnozřivec!“
Nikde jsem ani slovem nenapsal, že lžete (ačkoli v řadě případů tomu tak je), jenom jsem Vás zařadil mezi „vykladače zjednodušené historie“ a za tím, že mohutně překrucujete, si jako o čtvrtstoletí starší pamětník stojím. Kdo přispívá do média, které se samo označuje za ´kontrarevoluční´, tak se s ním nějak ztotožňuje; to je to právo fejetonu hrát si se slovíčky. Nikde jsem nenapsal, že „píšete blbosti“, pouze že blbostí (a dodám, že záměrnou) je sesypat všechny jednostranně vyjmenované argumenty bez objektivního třídění na jednu společnou hromadu. Myslím, že politik má zvažovat slova a nepřekrucovat fakta. Nebo že by to naopak měla být jeho přednost a přirozenost…?
V rámci zlepšení bytové situace na Praze 6 pryč s Koněvem!
Že se ve svém článku zabýváte překydáváním minulosti? Ano, skutečně pouze překydáváte dost chaoticky sesbíraná negativa z předlistopadové éry. Nenapsal jsem výslovně, že Vy osobně jste „trapný blábolící blábolil“, pouze jsem se snažil poopravit šíření podobných životních zážitků, které jsou podle mého názoru „poněkud – a snad i záměrně - jednostranné, překroucené až lživé. Často poněkud otřepané trapné blábolení blábolilů.“ Pokud jste se mezi ně dobrovolně zařadil sám, zřejmě víte proč.
Netuším, co přesně na radnici Prahy 6 děláte a co už jste za své volební období pro tamní občany a jejich bydlení udělal, jasnozřivec nejsem a z Vašich publikovaných vesměs nekomunálně zaměřených článků to příliš nevyplývá. Jenom jsem zaregistroval, kolik tam máte funkcí: zastupitel, předseda komise dislokační, člen komise majetkové politiky, také bytové politiky, a navíc mandátového výboru. Ale přesto za jedno, co jste v poslední spáchal, bych ruku do ohně klidně dal: že jste tu svoji vlastní zvedl pro odstranění sochy maršála Koněva. Nebo že byste byl u pantáty Koláře tím jediným z neznalých nepamětníků druhé světové války, kdo byl proti?
Jiří Macků
Článek vyšel na webu krajskelisty.cz, publikováno se souhlasem autora.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
