Jiří Paroubek: Cesta nočním Bronxem aneb Slavia v Glasgowě

22.03.2021 21:46

Přiznám se, že jsem měl vždycky představu o skotských fotbalistech jako o někom, kdo je schopen hrát fair play. Možná také proto, že prvním, skutečně profesionálním trenérem Slavie, po dobu zhruba dvaceti let, byl Johnny Madden. Ten Slavii vedl, zejména ve 20. a 30. letech, ke kombinačnímu stylu, který se blížil tomu skotskému. Ale to je dávná fotbalová prehistorie.

Jiří Paroubek: Cesta nočním Bronxem aneb Slavia v Glasgowě
Foto: archiv red, tan
Popisek: Jiří Paroubek

Slavia v osmifinále Evropské ligy měla včera proti sobě vysoce ambiciózní tým Rangers FC, který se vlastně již stal, mnoho kol před koncem skotské ligy, mistrem Skotska. Ovšem zřejmě ještě ambicióznější nežli jeho tým je anglický trenér Glasgowa Steven Gerrard. Ten, podle mého názoru udal tón celému utkání a připravil taktiku svého týmu, spočívající v podstatě v represáliích vůči hráčům Slavie po celém hřišti. Nevyjímaje ani brankáře.

Komentátoři ČT Sport se snažili celou věc odívat do přijatelného hávu. Ale zejména L. Zelenka přeci musel vidět, že hráči skotského týmu prostě jdou za svým, tedy za vítězstvím a postupem, často za hranicí brutality a velmi často na hranici či za hranicí duševní příčetnosti. Kdyby Gerrard chtěl, tak by svůj tým o poločase mohl uklidnit a vysvětlit mu, že proti stoprocentně připravenému soupeři na všechny zákeřnosti a brutality protivníků i s benevolencí rozhodčího po dlouhou dobu v zápase, nelze ničeho moc dosáhnout. Slavia je zkušený tým, odolný, když na to přijde i dostatečně tvrdý.

Již v pražském utkání jsem si povšiml, že hlavní hvězda glasgowských, Kolumbijec Morelos, je možná hbitý fotbalista, ale také velký simulant, který přihrává běžné obranné zákroky soupeře zvuky obvyklými v nočním orinockém pralese.

Již v pražském utkání „orasoval“ Morelos momentálně největší hvězdu Slavie, Stanciua, úderem na koleno, který po několika minutách vedl ke Stanciově odstoupení ze hry. Se soupeřem, který chce jen destruovat, a to byli včerejší Rangers FC, se nedá hrát fotbal. To ostatně Gerrard a jeho tým neměli ani v plánu, protože si velmi dobře uvědomili, že za Slavií fotbalově zaostávají.

Během dvou zápasů si se Slavií nevytvořili vlastně ani jednu vyloženou gólovou šanci. Jediný gól, který dali v Praze, padá na vrub nedorozumění v obraně červenobílých a jisté ležérnosti brankáře Koláře.

Faul waleského internacionála Roofeho, působícího v barvách Rangers FC, na brankáře Koláře, byl z repertoáru vražedných kopů Kung-fu. Byl to takový útok, který mohl připravit Koláře, kdyby kopačka mířila jen trochu více na oko, o zrak. Takto má Kolář „jen“ zlomenou lebeční kost. Něco tak hrůzného, jako byl tento faul, jsem na fotbale na vlastní oči viděl naposled téměř před šedesáti lety v utkání Dukly Praha s Górnikem Zabrze, kdy Polák Oślizło (pokud si pamatuji dobře jeho jméno), zlikvidoval úderem loktem na hlavu tehdejší největší hvězdu Dukly a čs. fotbalu, Rudolfa Kučeru.

Roofe byl ovšem po svém zákroku na Koláře ve stavu naprosté duševní nepříčetnosti natolik, že vůbec nepochopil, že by měl po vyloučení odejít ze hřiště.

Další vražedný zákrok stopera Baloguna na Masopusta vedl k druhému vyloučení hráče skotské skvadry. V té době už se skotský tým věnoval jen vendetě. To se mu naštěstí moc nedařilo, protože slavističtí hráči pochopili, že jde o život a tak házeli svým protivníkům míč doslova kolem úst. Prostě si přihrávali tak, aby už Skotové s nimi nemohli přijít do osobního souboje.

Nicméně, v závěru utkání došlo ještě k jedné zápletce. Po faulu před velkým čtvercem Skotů, dva ze skotských hráčů tak intenzivně kopali do míče a současně prostřednictvím míče do ležícího slávisty Kuchty, že to vypadalo, jako kdyby trenér Gerrard své hráče o poločase krmil syrovým masem. To už nevydržel ani obvykle rezervovaný, slušný a inteligentní stoper Kúdela a cosi nehezkého, pravděpodobně vulgárního, řekl jednomu ze skotských hráčů. Vůbec nepochybuji, že to bylo něco takového, co uváděl Kúdela sám po zápase.

V týmu Slavie včera skvělým způsobem zahráli čtyři fotbalisté tmavé pleti. Těžko předpokládat, že by se jeden z klíčových hráčů Slavie v situaci, kdy je Slavia týmem přímo multirasovým, snížil k rasistické urážce. To nemá logiku. Ale pro Skoty, kteří už v té chvíli, včetně trenéra Gerrarda, byli v úplném transu, to byl alespoň nějaký exit z trapné situace, do které se dostali. Místo fotbalu předváděli řezničinu a zákrok na Koláře skotskému fotbalu ani trenéru Gerrardovi zrovna dobrou službu neudělá.

A to ještě nebyl konec. V útrobách stadionu uspořádali někteří hráči skotského mistra hon na Kúdelu. Slavia musela opouštět stadion za policejní asistence. Kdyby se toto stalo např. v nějakém zapadlém městě v Anatolii (omlouvám se za tento příměr Turkům či Kurdům), tak bych to ještě mohl pochopit. Jsou tam prostě temperamentní. Ale Skotové, včetně Gerrarda se projevili jako naprostí morální bankrotáři, kteří nedokážou čestně prohrát. Když je srovnám s noblesou hráčů Leicesteru a jejich trenéra Rodgerse po prohraném zápase se Slavií před pár týdny, je to jiný svět. Angličané se zachovali jako velcí gentlemani. Prostě chápou, že fotbal je jen fotbal a vše se vyhrát nedá.

Mám-li hovořit o fotbalových výkonech Slavie, musím říci, že nejvíce jsem obdivoval odvahu hráčů, s jakou čelili systematickému honu na ně. Ale někteří hráči opravdu vynikli. Zejména Deli ve středu obrany s Kúdelou a vlastně také Bah a Bořil. Bořil krásně nacentroval na první gól Olayinky. Olayinka zhruba po hodině hry, po mnohonásobných faulech skotského pravého obránce Pattersona, odešel ze hřiště. V naší lize, ať je jakákoliv, a to i v berbrovských časech, by takový nepříčetný obránce skončil v zápase už po druhém hrubém faulu vyloučením. Prostě chtěl Olayinku odrovnat za každou cenu.

Hráči v záloze a v útoku Slavie to měli těžké. Nejvíce je potřeba ocenit jejich statečnost, s jakou ke svému úkolu přistupovali. Úžasný, zejména ve druhé půli, byl opět Stanciu. Toho jedny noviny, počátkem tohoto týdne, oprávněně označili za „Maestra“. Po jednom z děsivých zákroků skotské obrany kopal Stanciu ze zhruba 25 metrů přímý kop a to tak dokonale, že míč letěl přímo do šibenice branky, v Praze tak vynikajícího skotského brankáře McGregora. Byl to úžasný kop, který přesně a dokonale vyjádřil myšlenku svého autora.

Slavii se vítězstvím včera povedlo zvýšit národní koeficient, ale upřímně, pokud bychom se měli dostat s naším fotbalem na potřebné patnácté místo tak, abychom měli i na podzim pět účastníků evropských pohárů, musela by Slavia ještě pořádně zabrat. Vyhrát ve čtvrtfinále oba zápasy a ještě alespoň jeden v semifinále. Na druhé straně, tým Slavie je nyní natolik rozjetý, že se může stát cokoliv.

Ještě jednu poznámku. Viděl jsem v poslední době dva zápasy Slavie v české lize, se Slováckem a Mladou Boleslaví. Na rozdíl od Skotů se oba dva české týmy proti Slavii snažily hrát fotbal. Bez zákeřných faulů a snažily se něco vytvořit. Možná, že to s tím naším fotbalem přece jen nebude tak špatné, jak se říká.

Jiří Paroubek

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: PV

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Jiří Paroubek: Hrdina okamžiku: Starosta Brna-Líšně

19:48 Jiří Paroubek: Hrdina okamžiku: Starosta Brna-Líšně

Tématu odcházení z kandidátky jsem se již v z týdnu věnoval. Jedná se o odstoupení starosty jedné z …