Jarní zvládnutí pandemie Covid-19 bylo ze strany vlády brilantní, i když na tom neměl největší zásluhu A. Babiš, ale J. Hamáček, jako šéf Ústředního krizového štábu, a profesor Prymula. Po zvládnutí jarní vlny pandemie ovšem A. Babiš upřel své zraky jen ke krajským a senátním volbám, které se konaly začátkem října. Nechal se řídit marketingovými odborníky. Ti odborníci ale nevědí nic o reálném životě. Již v průběhu srpna musel premiér dostat k dispozici varovná čísla a modely, které ho měly silně znepokojit, co se týče možného explozivního vývoje 2.fáze pandemie. Přes návrhy J. Hamáčka, aby obnovil činnost krizového štábu, váhal a lavíroval několik týdnů. Ztratil to nejdrahocennější, co měl, a to je čas. Také změna v čele ministerstva zdravotnictví, kam přišel na místo marketingového ministra skutečný odborník – prof. Prymula, přišla opožděně. Pandemie se jednoduše nemusela na podzim rozvinout až do té míry, jako se to stalo, pokud by A. Babiš pracoval ve stejné kvalitě jako na jaře, kdy se na pár týdnů stáhl z oběhu a nechal pracovat Hamáčka s Prymulou. Ostatně ke svému vlastnímu politickému prospěchu.

Nyní A. Babiš udělal chybu možná ještě větší. Prosadil sice velmi správně zrušení superhrubé mzdy, ale de facto náhradou za ní zavedl rovnou daň z příjmu FO v sazbě 15% pro všechny plátce. Zvýšená sazba daně 23% se týká zdanění příjmů nad 140 tisíc korun měsíčně, což je ale jen nepatrná část daňových poplatníků. Tedy  ODS se podařilo, za pomoci premiéra hnutí ANO, prosadit rovnou daň v podobě, o které se nesnilo ani Topolánkovi s Tlustým, kteří o ní hovořili před sněmovními volbami v roce 2006. Avšak poté, když přišli  v  roce 2007 předáci ODS do vlády a seznámili se s realitou rozpočtu, prosadili od roku 2007 jen zavedení  superhrubé mzdy, která v podstatě znamenala u středněpříjmových a nízkopříjmových skupin zaměstnanců zachování dosavadní úrovně zdanění. Byl to vlastně velký povolební podvod české pravice na voličích, který je zčásti napraven až po třinácti letech.

Premiér Babiš s ministryní financí Schillerovou prosadili v minulém týdnu v prvním čtení státní rozpočet na příští rok se schodkem 320 mld. Kč. Taková výše schodku lze pochopit v situaci, ve které se republika momentálně nachází, neboť míra nejistoty, zda a kdy, se obnoví dynamika hospodářství již v příštím roce, je stále vysoká. Prostě řečeno, pokud nastane např. na jaře třetí vlna pandemie, bude to znamenat další negativní zásah do tvorby HDP a příjmů státního rozpočtu. Samozřejmě, že všichni se již dnes upínáme na vakcíny, které by mohly být již během několika příštích měsíců v širokém měřítku proti koronaviru uplatněny. Ale, co když to nebude tak hladký proces, jak to v tuhle chvíli vypadá?

Babišův rozpočtový návrh, schválený ve sněmovně hlasy poslanců hnutí ANO, ODS a SPD je tvrdým zásahem do státních financí. Bude znamenat de facto razantní snížení příjmů veřejných rozpočtů (tedy státního, ale také rozpočtů krajů a obcí) nejméně o 120 mld. Kč. Samozřejmě, že obce a kraje budou od vlády požadovat kompenzaci ber, kde ber.

Zejména těm krajům a obcím, v jejichž čele stojí představitelé hnutí ANO a ODS, bych doporučoval, aby své požadavky v tomto směru utlumili. Jejich spolustranící ve sněmovně prosadili rozpočtový paskvil. Tím pádem by nebylo morální, aby se představitelé těchto dvou stran (pochopitelně i SPD, kterých je ovšem v čele obcí minimum), na krajské a obecní úrovni  dožadovali kompenzací. Prostě Babišův návrh je rozpočtově zcela neodpovědný. Chimérické představy ministerstva financí o tom, že lidé utratí z 90 mld. Kč, které de facto takto od státu dostanou, téměř 50 mld. Kč v maloobchodě a ve službách, se nezakládají na rozumných předpokladech. Prostě nízkopříjmoví daňoví poplatníci pochopitelně utratí, co budou moci. A ti s vyšším standardem příjmů a nejvyššími příjmy, budou spíše spořit. Takže do spotřeby obyvatelstva a tedy ke zvýšení HDP svými výdaji tolik nepomohou.