Nedávné přechodné uzavření hlavních dopravních komunikací na levé i pravé straně Vltavy (Národní divadlo až Rudolfinum; Karmelitská, Malostranské náměstí, Valdštejnská a Letenská) znamenalo opravdu mimořádný chaos v pražské městské dopravě, zejména pak v centru. Významná část dopravy se pochopitelně po uzavírce ulic na obou přesunula z historického středu města jinam. V zásadě, aniž bych měl k dispozici nějaké velké dopravní studie, zabývající se detailně touto záležitostí, mohu říci, že to bylo většinou do tunelů vnitřního městského okruhu. V době uzavření obou břehů Vltavy v historickém centru došlo v tunelech naštěstí jen k jedné či dvěma větším nehodám, které měly za následek po určitou dobu zastavení dopravy v nich. Po dobu uzavření tunelu, přesněji zastavení provozu v něm, vlastně už nebylo žádné jiné komunikace, která by umožnila nějaké racionální dopravní spojení jihu a severu Prahy.

Prostě radní hlavního města, pokud si pochvalují, jak to pěkně zafírovali, když uzavřeli obě dvě souběžné komunikace v centru města (a pochlubili se, jak to báječně provedli), se vůbec nechtějí zabývat fakty. Nechtějí prostě fakta slyšet. Zdá se, že tato garnitura představitelů pražské radnice je ze všech dosavadních porevolučních garnitur, které na pražské radnici působily v posledních třiceti letech, tou nejslabší.

A to ještě není všechno. Chlapci a děvčata v městské radě chtějí ještě vést napříč magistrálou u Národního muzea a v horní části Václavského náměstí až do Opletalovy ulice linku tramvaje. Jaký přínos to bude mít k přepravě cestujících v Praze, mně není příliš jasné. To, že to bude stát plno peněz a že to vlastně omezí dopravu aut po magistrále, je jakýsi vedlejší produkt tohoto rozhodnutí.