Až došlo ke zlomové konzultaci vedení kraje s ústředím. Tehdejší předseda strany Sobotka v rámci své genocidní personální politiky sdělil krajským funkcionářům, že pokud budou trvat na mé kandidatuře, tak do čela krajské kandidátky pro sněmovní volby dosadí „někoho z Prahy“.

Když jsem se o Sobotkově vyjádření doslechl, kandidaturu jsem prostě zabalil a už jsem se o ni nezajímal. Nicméně, do čela krajské kandidátky Sobotka opravdu v Libereckém kraji nastrčil svou blízkou spolupracovnici, tehdejší ministryni práce Marxovou-Tominovou. Je potřeba upozornit, že podle tehdejších stanov ČSSD na to vůbec neměl právo. Dopadlo to debaklem.

V každém případě já, když jsem byl předsedou strany, jsem nikdy takový zásah do kandidátky neudělal. Prostě proto, že mě to tehdejší stanovy neumožňovaly. Když jsem pak v televizních debatách před sněmovními volbami 2010 viděl některé krajské lídry ČSSD, jak nedokážou vytvořit souvislou větu, ve které by byl podmět a přísudek, svíjel jsem se strachy o volební výsledek.

Sobotka si s něčím podobným hlavu nelámal. Po debaklu ve volbách do poslanecké sněmovny před čtyřmi lety, kdy Sobotka s Chovancem byli schopni s ČSSD získat o něco málo více než 7 % hlasů, došlo na sjezdu ČSSD ke změně stanov. Podle této změny, kterou schválili delegáti sjezdu (většinou hlasů a tedy demokraticky) má vedení strany (politické grémium a předsednictvo) možnost provést v zásadě libovolné zásahy do kandidátky pro volby do poslanecké sněmovny. A to bez ohledu na to, jak dopadl nominační proces v rámci příslušného kraje. Je to prostě demokracie... Stanovami jsou stanovena pravidla a ty Hamáčkovo vedení, při změně kandidátky na jižní Moravě plně dodrželo.