Nevyhráli totiž minulé volby do parlamentu a mohli získat vládu jen v důsledku toho, že konzervativní, lidová strana, ještě pod vedením premiéra Rajoye, nebyla schopná zvládat katalánskou krizi, dělala také další hrubé politické chyby a hlavně neměla přirozené politické spojence, kteří by měli zájem a schopnost s ní vytvořit stabilní vládu s většinovou parlamentní podporou.

Pedro Sánchez je čtyřicetisedmiletý politik, který si za poměrně krátkou dobu, po kterou byl v premiérském úřadu, vedl dobře a byl schopen kolem sebe a své strany následně seskupit ve volbách cca 29% voličů. Jeho socialistickou stranu volilo zhruba 29% voličů, což v absolutním vyjádření znamená 7,3 mil. hlasů. Přirozený partner socialistů pro vytvoření vlády, je levicová strana Unidos Podemos, získal 14,3% (strana získala čtyřicetdva mandátů). Společně oběma levicovým stranám chybí do absolutní většiny v parlamentu jedenáct mandátů. Premiér socialistů Sánchez proto bude muset hledat buď trvalou anebo alespoň přechodnou podporu pro získání důvěry své vládě minimálně se stosedmdesátišesti poslanci mezi menšími regionálními a nacionalistickými stranami, které se propracovaly do parlamentu.

Kromě vítězství socialistů, které je výrazné, zejména ve vztahu k velmi slabému volebnímu výsledku jejich tradičního největšího rivala, Lidové strany (ta získala jen 16,7% hlasů), je druhým pozoruhodným jevem právě velká volební porážka lidovců. Lidovci jsou tak hlavním poraženým těchto parlamentních voleb... Při objektivním zhodnocení výsledků jejich politiky, se ale nemohou příliš divit.