Jiří Weigl: Vánoce, vánoce přicházejí

23.12.2024 15:16 | Glosa
autor: PV

Už jsou znovu tady – nejkrásnější svátky v roce, křesťanům radostně sdělující Spasitelovo narození a všem lidem připomínající, že se svět už přestal ponořovat do stále hlubší tmy, že slunce na své pouti oblohou dosáhlo své jižní úvrati a začíná se vracet. Obě poselství dávají lidem naději na život pozemský i věčný. V každodenním shonu si tyto souvislosti málo uvědomujeme a připomínáme, ale přesto cítíme, že tradice vánoc patří k tomu nejkrásnějšímu, co člověka v naší kultuře provází životem.

Jiří Weigl: Vánoce, vánoce přicházejí
Foto: Hans Štembera
Popisek: Jiří Weigl

Jsou to svátky štědrosti vůči blízkým, jsou to svátky rodinné pospolitosti, jsou to svátky klidu a pohody, příležitost k rozjímání, vzpomínkám, které nás propojují s minulými generacemi a jejich odkazem a hodnotami. Jsou to svátky zvyků a tradic, které jsou nám zděděnou kotvou ve stále zmatenějším světě, která ho činí blízkým a přehledným. Jsou to svátky dětského těšení se a očekávání dárků, které právě nám v českých zemích nosí přímo sám narozený Ježíšek, děťátko, kterému se v betlémech klaní tři králové, svátky rozzářených vánočních stromečků, světel ve městech a vánočních trhů, svátky smaženého kapra se salátem a napečeného cukroví, zkrátka svátky domova, který máme v srdci z dob našeho dětství.

Proto lpíme na vánocích a nechceme si je nechat vzít. Víme, že tradice vánoc překáží všem, kteří chtějí zničit náš svět a namyšleně jej chtějí svévolně měnit podle svých představ proti vůli ostatních lidí. Tradici vánoc nenáviděl komunistický režim a snažil se ji všemožně omezovat a měnit – Ježíška nahradit z východu dovezeným Dědou Mrázem a potlačovat duchovní rozměr vánoc. Přesto se právě rodinný charakter vánoc stal hrází, za níž společnost čerpala ze svých starých přirozených kořenů sílu k přežití. Ježíška nám nedokázaly vzít ani západní vlivy po pádu komunismu – kýčovitý Santa se svými falešnými vousy, soby a rolničkami, míchající českého Mikuláše s vánocemi, symbol utrácení a konzumu. Už bezmála od konce letních dovolených nás přepadává v supermarketech a vnucuje nám falešnou představu, že podstatou blížících se vánoc je kupování co nejvíce stále dražších dárků. Ani ze všech možných míst úporné zdůrazňování, že patříme k Západu, nás nepřimělo se s tímto pojetím vánoc ztotožnit – náš český Ježíšek vítězí. A tak si užíváme koled, vánočních stromů na náměstích a jejich rozsvěcování, vánočních trhů a půlnočních mší, co srdce ráčí.

Přitom si ale příliš neuvědomujeme, že vánoce čelí dnes daleko zásadnější hrozbě. Na západ od nás už v některých zemích vánoce dávno nejsou v kurzu. Jsou příliš křesťanské a příliš spojeny s národními tradicemi. Nenaplňují moderní hodnoty multikulturalismu, diverzity a inkluze. Pro pokrokáře zavánějí tradicemi „starého bílého muže“, kolonialismu a diskriminace menšin. Ani rodinný charakter vánoc a oslava mateřství, kterou také ztělesňují, neodpovídá programové atomizaci společnosti a neomalthusiánským představám zelené záchrany planty navzdory lidstvu.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Vztahy se sousedy

I já si myslím, že máme se sousedy dobré vztahy a říkám si, čím to může být, že to tak je, respektive, že to jinde tak není? A nemyslíte, že jsou posledních letech politiky zbytečně ohrožováni? Třeba předchozí vláda vs Slovensko, teď se zase točilo vše kolem sjezdu Sudeťáků. Nevíte, jak to, že se do...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Jiří Pondělíček: Máme společnou ideu?

15:22 Jiří Pondělíček: Máme společnou ideu?

Máme. Je to myšlenka, ke které se všichni můžeme hlásit a která z nás dělá nejen občany ale i národ …