Libyjský vůdce Mouammar Kaddáfí k tomu později připojil: „Je jasné, že Alláh udělí vítězství islámu v Evropě bez mečů, bez pušek, bez dobývání. Nepotřebujeme teroristy, nepotřebujeme sebevražedné atentátníky. Padesát milionů muslimů v Evropě jí promění v islámský kontinent během několika desítiletí“.

Z těchto slov je jasně patrné, že současná myšlenka ovládnutí evropského kontinentu islámem není nijak nová. Existuje, alespoň v hlavách muslimských státníků, již někde od poloviny minulého století. Nynější turecký prezident Erdogan, představitel země, která kandiduje na členství v EU a která se vehementně dožaduje bezvízového styku s Evropou, je také jejím horlivým propagátorem, když říká, že demokracie je jenom vlak, kterým dojedeme k cíli. Mešity jsou naše kasárna, minarety naše bajonety a věřící jsou naši vojáci. Neexistuje žádný umírněný islám, islám je prostě islám. Přizpůsobivost islámských migrantů západním zemím je zločinem proti lidskosti. Minulý týden dokonce vyhlásil, že je povinností Turků se množit. Žádná muslimská rodina nemůže přistoupit na antikoncepci a rodičovské plánování. Slova o dobývání Evropy dělohami muslimských žen v praxi.

Poslední průzkumy ukazují, že islámské populace je v současnosti cca 2,15 miliardy a roční přírůstek je cca 37 milionů (1,84%). 100 000 denně! Zhruba 15 % sympatizuje s cíli, které představuje Islámský stát, al-Ka´ida a podobní. Naše civilizace má tedy zhruba 350 milionů aktivních nepřátel.

Ukazuje se, že při cca 4%  vyznavačů islámu v populaci, se začíná jejich chování měnit, vyvíjejí stále větší tlak na tolerování jejich odlišností. Vznikají vlastní čtvrtě s jejich zvyklostmi a zákony, vymáhají si zvláštní náboženská práva a výjimky z platných zákonů. Dochází k útokům na domácí kulturu, na společnost, která je označována za degenerovanou a jsou snahy, prosadit  své zvyky a zavést právo šarí´a. V tom jim samozřejmě pomáhají početné „páté kolony“. Jak říká Benjamin Kuras, vzniká tu mocná a téměř všudypřítomná koalice všech možných hnutí a ideologií se smrtící globální mocí, schopná využívat všech mezer, nedostatků a slabostí našeho demokratického systému. A náramně se baví tím, jak jim ochotně podáváme provaz, na kterém se chystají nás oběsit.