Morava s částí Slezska vždy byla polycentrická a Moravané (Slezané) vždy ctili občanský princip s prioritami: občan a jeho rodina, obec a místní samospráva. Na rozdíl od Moravy a Moravanů Češi v sousedním Česku resignovali na občanský princip i na demokracii; vždy znali a znají své jedno jediné centrum a jsou srozuměni s tomu odpovídajícím tvrdým centralismem.
Moravané (Slezané) a ostatní občané Moravy a části Slezska si právě připomenuli jedno a připomenou si další svá velmi smutná, tragická výročí.
24. prosince 1948 vstoupil v platnost v podstatě dodnes platící komunistický Zákon o krajích 280/48 platné Sbírky zákonů. Byl to jeden z prvních dokumentů, kterým nastupující komunistická totalita zaútočila na demokracii a kterým Moravané (Slezané) přišli o samosprávu své země.
1. ledna jsme si připomněli, že za sovětské okupace a následné husákovské totality byly v roce 1969 položeny základy dnešní tzv. České republiky, a 1. ledna v roce 1993 to vše bylo znovu potvrzeno; krom jiného i trapnou zradou spoluobčanů z Félvidéku – Horného Uhorska, dnes Slovenska.
Věříme, že myšlenku Moravy a Moravanů se podařilo udržet živou a je nesena dál především proto, že Moravané (Slezané) jsou religioznější, než atheismu propadlí občané v sousedním Česku.
Uvedenou problematikou se zabývají následující dokumenty z nedávných dnů.
Moravia, labora et flore!
Josef Pecl
president MNK
Prohlášení MNK k oslavám stého výročí vzniku Československa
28. října uplynulo 100 let od právně problematického vzniku Republiky Československé.
Samospráva korunních zemí, jejich hospodářská vyspělost a na svou dobu značný rozsah demokracie v Rakouském císařství nezavdával důvod k jeho rozbití. Ani sami „mužové října 1918“ zpočátku neuvažovali o vzniku samostatného státu; o republice už vůbec ne. Dovedli však využít chaosu první světové války.
Vznik Republiky Československé podstatně urychlil čechizaci Moravy, započatou v době tzv. národního obrození vzepětím českého a německého nacionalismu v počátcích 19. století.
Za uplynulých sto let od vyhlášení RČS se Moravě a jejím obyvatelů dostalo jisté odměřené dávky samosprávy jen po dobu něco málo přes deset let v řízené demokracii „první republiky“. Soustavné znásilňování moravské historie, tradic a samosprávy pokračuje i za současné České republiky.
Z pohledu těchto skutečností se Moravanům jeví rozsah a způsob oslavování vzniku státního útvaru, který po dobu své 75leté existence prošel několika územními změnami, častými úpravami názvu, dvojí okupací, protektorátním a totalitním zřízením a nakonec demontáží v roce 1992, jako nepřiměřený.
Moravané patří mezi státotvorné národy Evropy
Moravané jsou čtvrtým národem (po hebrejštině, řečtině a latině) s vlastním liturgickým písmem a s vlastní liturgickou řečí – staroslověnščinou.
Velká Morava byla a je kolébkou slovanského písma, slovanské kultury a slovanské vzdělanosti.
Vlast Moravanů – území Moravy bylo a je jasně a nezpochybnitelně vymezeno od raného středověku dodnes. Shoduje se s územím církevní provincie ŘK církve.
Moravané patřili a patří mezi státotvorné národy Evropy.
K roku 1055 víme, že „I poslal vévoda Spytihněv napřed k velmožům té země (Moravy) list, v němž jmenovitě vyzýval ze všech sídel tři sta mužů, které znal jako nejlepší a nejvznešenější, a nařizoval jim pod ztrátou hrdla, aby mu přijeli naproti do města Chrudimi. Mužové vyplnili rozkaz a již za strážní branou u Hrutova přišli vévodovi vstříc. Vévoda rozhněvav se, že nepřišli na stanovené místo, rozkázal je ihned zajmout a dal je v poutech uvrhnout do vězení po jednotlivých hradech v Čechách, koně i jejich zbroj rozdělil mezi své lidi a táhl dále na Moravu.“ (zdroj: Kosmas: Kronika Čechů, II., Kap. 15)
Tak začala tisíciletá snaha Prahy ovládnout Moravu a likvidovat Moravany. Naši moravští předci se však nedali. Dosáhli toho, že císař Fridrich I. Barbarosa roku 1182 prohlásil Moravu za Markrabství Moravské, které bylo nadále udělováno jako léno Římského imperia.
Morava se tak opět stává samostatnou evropskou zemí s vlastním moravským zákonodárným sborem, s vlastní moravskou armádou, s vlastními moravskými zákony i vlastní moravskou zemskou pokladnou, moravskými národními symboly atd! Morava je tak zároveň subjektem mezinárodního práva.
Morava si toto své výsadní postavení (s různými peripetiemi) uchovává až do roku 1918!
Výmluvným a nezvratným důkazem toho, že naši moravští pradědové byli skutečnými pány a hospodáři v naší moravské vlasti dokazuje skutečnost, že ve vícejazyčné Moravě byl v roce 1905 Moravským zemským sněmem přijat zákon o jazykovém vyrovnání. Upravuje jednací řeč na úřadech, soudech, matrikách, školách, v kostele apod. Moravané tak prokázali svou velkou autoritu v RU monarchii. Navíc už tehdy dosáhli toho, o co i dnes marně usiluje současná Evropa. Připomeňme, že v témže roce 1905 byl při sečítání lidu jako obcovací jazyk uváděn jazyk moravský! Zdroj: Moravský zemský archiv: sčítací arch, Zákon o jazykovém vyrovnání
O situaci v ČSR v meziválečném období dostatečně vypovídá projev poslance tehdejšího Národního shromáždění ČSR r. 1923 k pátému výročí založení ČSR. Poslanec pan Pastyřík doslova říká: „Nás Moravany centralismus pražský tak začíná tížit, že slyšíme obavy, že je horší a bude horší, než vídeňský. Následuje rozsáhlý výpočet položek tehdejšího státního rozpočtu (zemědělství, výzkum, veřejné práce, elektrárny, školství…), kde v nákladech figurují Čechy-Česko, Slovensko, trochu i Podkarpatská Rus; Morava s částí Slezska nic, nebo jen maličko. Poslanec Pastyřík dodává: „Můžeme my, Moravané, být spokojeni? Nikdy ne! A abyste to všecko zakryli, chcete zřídit župy (= kraje), aby to tak nekřičelo! (Zdroj: stenozáznam jednání NS ČSR, r. 1923)
O situaci za socialismu dostatečně vypovídá analysa státních rozpočtů poslední pětiletky r. 1985-1989. Občané Moravy a části Slezska byli státními rozpočty ročně okrádáni nejméně o 16,4 mld tehdy ještě neznehodnocených Kčs. Při tehdejším celostátním rozpočtu kolem 215 mld Kčs tato kořist činila asi 8% celostátního rozpočtu a skoro 20 % rozpočtu Moravy a části Slezska. 11 mld Kčs šlo na Slovensko a 5,4 mld Kčs do Čech-Česka. Každý občan Moravy a části Slezska, včetně starců nad hrobem a novorozeňat, tak přicházel nejméně o 4.100,- Kčs ročně. Při tehdejším průměrném výdělku kolem 2.850,-Kčs měsíčně by si za částku zcizenou rozpočtem čtyřčlenná rodina na Moravě a v části Slezska mohla pořídit vlastní rodinný domek. (zdroj: zákony o státním rozpočtu 1985-1989 platné Sbírky zákonů)
Za předcházející totality obce, okresy a kraje rozhodovaly o 60% fiskálu (daně a poplatky, dotace a dávky). O 40% fiskálu rozhodovalo centrum v Praze. Tehdy to bylo předmětem kritiky jako centralismus. V jaké situaci jsme dnes? Obce a kraje rozhodují dnes jen asi o 15% (!) fiskálu, o celých asi 85% fiskálu rozhoduje Praha! Centralismus dnes je tedy čtyřnásobně (!) tvrdší, než za socialismu. Zdroj: zákony o rozpočtovém přerozdělení daní platné Sbírky zákonů.
Morava s částí Slezska vždy byla polycentrická. Moravané proto vždy prosazovali občanský princip s prioritami: občan a jeho rodina, obec a místní samospráva jako základ demokracie. Sousední Češi vždy znali a znají pouze jedno jediné centrum.
Centralismus vždy byl a je jedním ze základních atributů každé totality, je semeništěm úplatkářství, klientelismu, korupce a všech ostatních nešvarů, se kterými si Praha neuměla a stále neumí poradit a které škodí poctivým občanů na Moravě, ve Slezsku i v sousedních ČecháchČesku. Bojem za demokracii a za svá občanská práva tak my Moravané v podstatě bojujeme i za práva občanů v sousedních Čechách-Česku.
Velmi smutná a tristní situace dnes i naše více než tisíciletá nedobrá zkušenost jednoznačně prokazují, že my Moravané (Slezané) se s občany ze sousedních Čech-Česka nikdy nedočkáme ničeho dobrého, natož občanské, demokratické společnosti. Co nám tedy zbývá? Hledejme si vlastní cestu.
Vodítkem nám může být postoj velkého moravského a evropského politika, Karla staršího ze Žerotína. Ten už roku 1605 k Čechům výstižně napsal: „...samy Čechy před sebe vezmu, zdaliž oni nejsou, kteříž nám svobod našich závidí, zdaliž oni nejsou, kteříž nás opanovati a sobě podmaniti zamýšlí, aby sami hlavou a my ocasem království jejich zůstali? Neboť jakkoli se pěkně staví, jakkoli lahodná slova od sebe dávají, jakkoli mnohým upřímným přátelstvím se zakazují, nic není, já je znám a vím, že kdekoliv mohou a příčiny dostanou, vždy námi zadní kouty vymetají.“ !!! (L. E. Havlík: Moravské letopisy)
Při současném, z Prahy velmi halasném vzpomínání na stoleté výročí, se zamysleme, zda je co oslavovat? Nebo zda my Moravané shledáme jako vhodnější vyhlásit výročí a den 28. říjen Dnem moravského národního smutku!
Věřme, že po nadvládě Vídně, Berlína a Moskvy skončí i nadvláda Prahy!
Bez ohledu na problematickou roli Prahy, řada lidí vzpomíná na Československo s nostalgií a snad i v dobrém(?). Hlas lidu – hlas Boží! Co tedy s Československem?
Zdá se, že je možná a je snad i reálná cesta k obnově toho, co se Praze podařilo rozbít a zničit. Za Moravany jsme přesvědčeni, že se toho snad i v budoucnu dočkáme. Bude to však konfederace! Konfederace tří rovnoprávných subjektů mezinárodního práva a tří svobodných národů: Moravanů (Slezanů), Slováků a Čechů a tří evropských zemí: Moravy s částí Slezska, Slovenska a Čech-Česka. Tres kolegium faciunt!
Trápí-li vás rozpaky s názvem tohoto útvaru, návrh je snadný a ověřený už dříve. Je vyslovitelný Slovany, Anglosasy, latinskými i iberskými Evropany, Asiaty, Afrikánci atd. Název je přitom prostý a jednoduchý - Severoslavia.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
