Jejich situaci vystihuje jedno z kurdských přísloví: „Naše minulost je smutná, naše současnost tragická. Naštěstí nemáme budoucnost.“ Co je zajímavé, Kurdové nemluví jedním společným jazykem, ale několika, i když všechny patří k jazykům iránským. Nejdůležitější z nich je kurmandží, kterým hovoří Kurdové v Turecku, Sýrii a Iráku, a sorání, kterým hovoří Kurdové v Iráku a Iránu. Původ svého náboženství pak mnoho dnešních Kurdů vidí v zoroastrismu, jenž zdůrazňuje rovnost obou pohlaví. Typickým projevem jednotlivých kultů je široká ochota a otevřenost zahrnout prvky ostatních náboženství. Kurdistán (území obývané Kurdy, nikoli však státní útvar), který nikdy netvořil jediný politický nebo administrativní celek, se rozkládá převážně v pohoří Zagros a Taurus a táhne se na jih do nížin v Mezopotámii a na sever až do stepí Anatólie.
Když hovoří syrští Kurdové o vlastním státě, mají zde na mysli region Rodžava (Rojava), někdy též nazývaný Západní Kurdistán, jenž leží na západ od řeky Tigris podél tureckých hranic. Kromě toho se ovšem nevzdávají myšlenky na budoucí sjednocení Západního Kurdistánu v Sýrii, Severního Kurdistánu v Turecku, Jižního Kurdistánu v Iráku a Východního Kurdistánu v Íránu. Všechny čtyři oblasti by se jednou měly spojit a vytvořit svébytný kurdský stát. Podstatného úspěchu v sebeurčení dosáhl autonomní irácký Kurdistán, s nímž sousedí syrský Kurdistán, kde žije většina ze dvou a čtvrt milionu syrských Kurdů. A kde v listopadu 2012 prvně ustavila Sjednocená demokratická strana (PYD) kurdskou samosprávu, zahrnující většinu politických stran a nevládních organizací, přičemž samostatnost Rojava získala v listopadu 2013 jako vyvrcholení zdejší revoluce (Rojava Revolution). Jednostranný krok PYD, která při vyhlášení autonomie ignorovala výhrady Kurdské národní rady, udělal čáru přes rozpočet iráckým Kurdům, kteří chystali celonárodní kongres, což vedlo k rozkolu mezi kurdskými stranami. Především však samospráva syrského Kurdistánu dala vzniknout vojenským jednotkám YPG, které zahrnují bojovníky z celého spektra obyvatel oblasti bez ohledu na jejich pohlaví, etnicitu nebo náboženství. Zatímco IS přibíjel křesťany na kříže a obchodoval s jezídskými ženami jako se sexuálními otrokyněmi, zástupce těchto menšin se podařilo v Rodžavě zahrnout do vojenských i administrativních struktur.
Rodžava se skládá ze tří enkláv osídlení u hranic s Tureckem (Afrín, Kóbání a Džazíra), hlavním městem je Kámišló (arabsky al-Kámišlí) v Džazíře. Je třeba zde podotknout, že pozornosti našich sdělovacích prostředků unikla skutečnost, že syrský Kurdistán 21. ledna 2014 v předvečer zahájení mírových rozhovorů v Ženevě vyhlásil svoji úplnou nezávislost, tedy prohlásil se za samostatný stát. Jenže problém byl v tom, že na rozdíl od iráckých Kurdů autonomii či samostatnost syrských Kurdů neuznává syrský režim, ani mezinárodní společenství. Asadova armáda sice na syrské Kurdy nijak dnes neútočí, protože brání pronikání islamistů z Turecka a bojují s džihádisty, ale samostatnost Kurdů syrská vláda odmítá. Na ženevských mírových jednáních se pak Spojené státy postavily za jednotnou Sýrii a nevraživě nahlížely i na samu kurdskou delegaci, která zde pro nezávislý syrský Kurdistán nenašla žádnou podporu či spojence. Navíc prezident iráckého Kurdistánu Masúd Barzání prohlásil, že syrskou Rojavu po vyhlášení její nezávislosti neuzná a nebude s ní spolupracovat.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV