Karol Hrádela: Proč vláda ještě neodvolala nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana?

Jsem smutný z toho, co se děje. Místo ochrany toho nejdůležitějšího, tj. lidských životů a zdraví, se spíše řeší, komu a jak pomoci. To je sice mimořádně potřebné, ale prioritou je předcházení ohrožení lidských životů a případného zhroucení, respektive vážného ohrožení chodu státu a ekonomiky v budoucnu.

Co by panika udělala s chodem státu?

Můžeme spadnout do bídy, můžeme se mít velmi špatně, můžeme být v tísni. Uchráníme-li životy a zdraví lidí a národní hospodářství, tak se z marastu vyhrabeme. Plným právem na vládu nadáváme pro nedostatek respirátorů, roušek atd. Ale buďme k sobě upřímní. Řekněme si poctivě, co by nastalo, pokud by vláda na samém začátku řekla: Ochranných pomůcek je málo. Co by panika udělala s chodem státu? Možná by mělo být více ochranných pomůcek. Kdy se však přestala rozvíjet civilní obrana? Od kdy nemají naše děti masky ve školách? Kdy se skutečně snížil stupeň naší ochrany? Z hodiny na hodinu se chyby minulosti nenapraví. Jde však o to se poučit a dát jasně najevo, že v budoucnu se chyby a ohrožení lidí nebudou tolerovat. V právní oblasti však takový přístup příliš nevidím.

Útěk před právníky neskončil

Vláda určitě udělala řadu chyb. Některé právní kroky v souvislosti s mimořádným stavem mohou být diskutabilní. Situace je však krizová. V tísni chyby logicky vznikají. Nejde tedy o to, zda je vše uděláno dobře, ale o to, zda se celkově řeší problémy správně. Jsem rád, že v ochraně lidí a omezení šíření nemoci patříme ke špičce. Za to vládu oceňuji. Co mi nejvíce vadí? Vláda pravděpodobně podceňuje právní aspekty řešení krize. Vznikl ekonomický tým ústředního krizového štábu. Tým je, jak je u nás obvyklé, bez právníků K oddělení ekonomiky a práva u nás došlo v 50. letech při zrušení Vysoké školy obchodní. Do té doby byli zakladatelé naší ekonomické vědy, učitelé ekonomiky, především právníci. Z Rakouska-Uherska si můžeme připomenout bývalého děkana právnické fakulty a několikanásobného ministra Albína Bráfa nebo profesora politické ekonomie a jednu dobu i ministra financí Předlitavska JUDr. Josefa Kaizla. I po vzniku Československa stáli právníci velmi často v čele ekonomických ministerstev, profesor Pazourek byl rektorem Vysoké školy obchodní v Praze i Českého vysokého učení technického. To se však po roce 1948 změnilo, a tak se ani nedivím zbytečným žalobám na stát v souvislosti s krizí. Řešení ekonomických aspektů bez právníků mi připomíná přístupy po Únoru 1948 či ptáka, který chce létat a má zlomená křídla.

Moje oči musely vidět

Považuji za velkou chybu, že doposud vláda neodvolala nejvyššího státního zástupce. Děsím se jako advokát toho, co se v právu děje. Nejen v analýze účelových trestních stíhání, ale například i loni na vědecké konferenci jsem uváděl velmi podezřelé příklady trestních kauz či prokazatelně nepravdivá tvrzení státních zástupců. Jak je možné, že někteří dodavatelé roušek násobně zdražili jejich ceny? Cožpak náš právní řád nezná lichvu a peněžité tresty? Ano, stát proti lichvě a mafii nebojuje tak, jak jsem přesvědčen, že by měl bojovat. Orgány činné v trestním řízení zde plní svoji roli minimálně mírně řečeno diskutabilně. Nastane-li v budoucnu další krize, zase na tom vydělají spekulanti a budou ohroženy životy lidí? Proč by nespekulovali, když vidí, že se nic moc neděje. Jak na vzniklou situaci reaguje nejvyšší státní zástupce? Není to podobné, jako když bývalý ministr vnitra Chovanec hovořil o ukrajinské mafii? Jak zabezpečila struktura státního zastupitelství ochranu lidí před mafií? Kolik mafiánů bylo postaveno před soud?

Sedí čtyři měsíce ve „tmě“

Místo důsledného a korektního jednání státních orgánů tak, aby se lidi nemuseli bát, vznikají různé a obtížně pochopitelné kroky státní moci. Chápu, že ne vždy vše vyjde. Dokonce mohu i pochopit justiční omyly. Tento týden mi volal bývalý klient, který si odseděl nepodmíněný trest pro údajné podvody. Chtěl vědět, jak se mám a zda jsem zdráv. Znovu mi poděkoval za služby a znovu opakoval, že byl nevinný, ale že chápe, že když proti němu svědčily osoby v minulosti odsouzené pro trestnou majetkovou činnost, zatímco pro něj osoby netrestané, že se může stát, že odsoudí nevinného. Nevěděl jsem, zda mám víc radost z jeho zájmu o bývalého obhájce, nebo zda se více stydím za některé naše kroky. Připadal jsem si podobně jako včera na soudě u spoluobviněného mého klienta, kde jsem zastupoval nemocného kolegu.

Chtěl jsem nahlédnout na soudě do vyšetřovacího spisu, abych mohl předložit důkazy, že tvrzení státní zástupkyně v návrhu na prodloužení vazby není asi pravdivé. Bez souhlasu státní zástupkyně mi to soud odmítl a rozhodl o prodloužení vazby na základě návrhu státní zástupkyně na prodloužení vazby, který měl za přílohu vyšetřovací spis. Jeho celý obsah jako obhájci lidí ve vazbě neznáme. Co myslíte? Dostali jsme souhlas státní zástupkyně? Ne, ani jsme o něj státní zástupkyni na vazebním zasedání nemohli požádat. Nepřišla. V téže věci je můj klient ve vazbě od 4. 12. 2019. V souladu s rozhodnutím Ústavního soudu na základě jeho ústavní stížnosti, kdy se domáhal ochrany svých lidských práv a kdy mu Ústavní soud vyhověl, mu do dnešního dne, tj. bez jednoho dne za čtyři měsíce, ani nezačala běžet lhůta pro podání stížnosti do vazby. Bez jednoho dne čtyři měsíce je zbaven osobní svobody a za tu dobu neviděl jediného představitele státní moci.

Jako advokát například nechápu zcela nepochopitelné a zbytečné ohrožení svého života v souvislosti s výkonem advokacie. Byl jsem spolu se svým klientem, u kterého jde již o druhou ústavní stížnost, včera donucen se obrátit na Ústavní soud s ústavní stížností pro porušení svého práva na život a s tím souvisejících práv mého klienta. Neopustím svého klienta, přestože by se to někomu mohlo hodit, budu jej chránit a povinnosti advokáta nezradím. Advokát je ve stejné situaci jako lékař. Ten stejně jako my advokáti nesmí zradit a opustit své klienty, opustit své pacienty, přestože třeba ani není dostatečně zabezpečen ochrannými pomůckami. Je to riziko povolání. U lékaře i u advokáta. To však neznamená, že nebudu hájit své právo na život státem zcela zbytečně ohrožené. Je třeba chránit životy a zdraví všech. Nikdo z nás nemá důležitější povinnost. To samozřejmě platí i pro státní orgány včetně státního zastupitelství.

Neškodí, když si laik počte v zákoně

§ 218Lichva
(1) Kdo zneužívaje něčí rozumové slabosti, tísně, nezkušenosti, lehkomyslnosti nebo něčího rozrušení, dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, nebo kdo takovou pohledávku uplatní nebo v úmyslu uplatnit ji na sebe převede, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.
(2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán,
a) získá-li činem uvedeným v odstavci 1 pro sebe nebo pro jiného značný prospěch,

b) spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny, nebo

c) způsobí-li takovým činem jinému stav těžké nouze.
(3) Odnětím svobody na tři léta až osm let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, nebo
b) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu.

§ 67
Peněžitý trest

(1) Peněžitý trest může soud uložit, jestliže pachatel pro sebe nebo pro jiného úmyslným trestným činem získal nebo se snažil získat majetkový prospěch.
(2) Bez podmínek odstavce 1 může soud uložit peněžitý trest pouze v případě, že
a) trestní zákon uložení tohoto trestu za spáchaný trestný čin dovoluje, nebo
b) ho ukládá za přečin a vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného přečinu a osobě a poměrům pachatele nepodmíněný trest odnětí svobody současně neukládá.
(3) Jako samostatný trest může být peněžitý trest uložen, jestliže vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a osobě a poměrům pachatele uložení jiného trestu není třeba.

§ 68
Výměra peněžitého trestu

(1) Peněžitý trest se ukládá v denních sazbách a činí nejméně 20 a nejvíce 730 celých denních sazeb.
(2) Denní sazba činí nejméně 100 Kč a nejvíce 50000 Kč.
(3) Počet denních sazeb soud určí s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu. Výši jedné denní sazby peněžitého trestu stanoví soud se zřetelem k osobním a majetkovým poměrům pachatele. Přitom vychází zpravidla z čistého příjmu, který pachatel má nebo by mohl mít průměrně za jeden den.
(4) Příjmy pachatele, jeho majetek a výnosy z něj, jakož i jiné podklady pro určení výše denní sazby mohou být stanoveny odhadem soudu.
(5) Soud v rozhodnutí uvede počet a výši denních sazeb. Nelze-li od pachatele podle jeho osobních a majetkových poměrů očekávat, že peněžitý trest ihned zaplatí, může stanovit, že peněžitý trest bude zaplacen v přiměřených měsíčních splátkách; přitom může určit, že výhoda splátek peněžitého trestu odpadá, jestliže pachatel nezaplatí dílčí splátku včas.
(6) Peněžitý trest soud neuloží, je-li zřejmé, že by byl nedobytný.
(7) Zaplacené částky peněžitého trestu připadají státu.

(autor článku, JUDr. Karol Hrádela, je advokát)