Nedílnou součástí tohoto pro dnešek již zcela nepochopitelného entusiasmu bylo nezvratné přesvědčení, že některé věci se prostě nemůžou, ale fakt nemůžou stát. Že je možné se s nimi potkat tak maximálně v detektivkách z oblasti sci-fi.
Když mi Josef přinesl rukopis této knihy, nastalo kruté procitnutí.
Příběh tří „ztracených“ mladých lidí v pohořích Albánie můžete číst různými způsoby. Nejdřívejako drsný příběhodvážlivců, kteří se vydali do divočiny, potomJosefa a Jany, když šli v jejich stopách. Jůůů – jasně! Hustý dobrodrůžo! Můžete jej také číst jako cestopis, kdy se v úchvatných panoramatech albánských hor poněkud ztratí lidský faktor. Také může dojít na „švédskou“ detektivku, hrající na nejtemnější struny.
Mohu ale ještě nastínitjiné způsoby vnímání této knihy. Tím prvním je hlediskoobčana České republiky. Ve našich pasech, se kterými cestujeme po světě, je napsáno, že coby občané jsme pod ochranou naší země. Ani omylem. K naší ochraně je potřeba AKCE – nikoliv diplomatických nót.Naprosto nedostatečné aktivity oficiálních míst byly předzvěstí toho, žei dalším českým občanům se nedostane účinné pomoci.
Poučení pro nás z toho plyne jedno: na stát se nemůžeme v případě nouze spoléhat. Pas slouží pouze k ověření naší identity, a aby bylo kam „bouchnout“ razítko. Českéúřady projevilysvou „účast“ specifickým způsobem: rodičům “zmizelých“ dorazila exekuce pro neplacení sociálního a zdravotního pojištění. „Jo, vám se dítka „ztratila?“ Nezajímá nás, koukejte zaplatit a nezapomeňte na penále!“ To je způsob, jak s námi zachází náš stát.
Tváří v tvář dramatu, jež jsem si přečetla, musíme uznat, že politika je – respektive může být – skutečné svinstvo. A nejde jen o nějakou „exotickou“ Albánii či pochybné Kosovo. Nitky vedou do kruhů, kde se jí na damaškových ubrusech akde se tvořísvětová politika. Jestli si někdy na nějakém banketu stisknete ruku s vrcholným politikem, nikdy si nemůžete být jisti, s kým si ji vlastně podáváte. Možná s vrahem.
Z Urbanova románu vyplývá, že svět prostě není ani Ordinace v růžové zahradě, ani Pojišťovna štěstí. Autor i já máme děti ve stejném věku, jako byli studenti, kteří se vydali do Albánie, kde nalezli smrt. Proto si dovolím doslov zakončit výzvou k mladým lidem.
Pamatujte si, že i naše generace měla stejnésny jako máte vy. I my jsme považovali návrat, byť z jakékoliv cesty, za samozřejmost. Jak vypráví tento příběh, není tomu tak.Svět umí být někdy opravdu krutý.
Knížka Návrat do Valbone, je ve skutečnosti především holdem rodičovské lásce a statečnosti. Té statečnosti, jež je svojí podstatou nepřekonatelná. Cestydonejnebezpečnějších míst na naší Zemi jsou proti ní pouze popel a prach….
Pokoj věčný těm, kterým nebylo dovoleno mít ani hrob.
Útěchu těm, kteří nemají ani kam jít zapálit svíčku.
Poučení všem, kdo se zajímají.
Varování lhostejným.
JUDr. Klára A. Samková Ph.D.
Právnička
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
