Nedílnou součástí tohoto pro dnešek již zcela nepochopitelného entusiasmu bylo nezvratné přesvědčení, že některé věci se prostě nemůžou, ale fakt nemůžou stát. Že je možné se s nimi potkat tak maximálně v detektivkách z oblasti sci-fi.

Když mi Josef přinesl rukopis této knihy, nastalo kruté procitnutí.

Příběh tří „ztracených“ mladých lidí v pohořích Albánie můžete číst různými způsoby. Nejdřívejako drsný příběhodvážlivců, kteří se vydali do divočiny, potomJosefa a Jany, když šli v jejich stopách. Jůůů – jasně! Hustý dobrodrůžo!  Můžete jej také číst jako cestopis, kdy se v úchvatných panoramatech albánských hor poněkud ztratí lidský faktor.  Také může dojít na „švédskou“ detektivku, hrající na nejtemnější struny.

Mohu ale ještě nastínitjiné způsoby vnímání této knihy. Tím prvním je hlediskoobčana České republiky. Ve našich pasech, se kterými cestujeme po světě, je napsáno, že coby občané jsme pod ochranou naší země. Ani omylem. K naší ochraně je potřeba AKCE – nikoliv diplomatických nót.Naprosto nedostatečné aktivity oficiálních míst byly předzvěstí toho, žei dalším českým občanům se nedostane účinné pomoci.