V teoretické rovině je "právní stát" pojímán jako stát, ve kterém je výkon státní moci omezen a podřízen zákonu, vztah mezi občanem a státem je určen právním řádem, zamezuje zvůli vládnoucích a zneužití jejich politické moci proti občanům a jejich svobodě. Moc je rozdělena na složku zákonodárnou, výkonnou a soudní a ty se vzájemně kontrolují. Státní orgány mohou dělat jen to co jim zákony dovolují a občané naopak mohou dělat cokoliv co jim zákon nezakazuje. Ideál, který nemá chybu, že. Jenže mezi principy "právního státu" patří i další. Stát má sloužit občanovi (ostatně jeho fungování platí ze svých daní), nikoliv naopak. Dalším požadavkem je jednoznačnost a vymahatelnost práva a rovněž "legitimní očekávání", že státní orgány budou jednat ve stejných situacích shodně.

Jak to ale funguje v ČR? Součástí státní moci je moc zákonodárná a ta je svěřena Poslanecké sněmovně a Senátu. Klíčové postavení má přitom vláda, která je navrhovatelem většiny přijatých zákonů. Přitom zdrojem veškeré státní moci má být lid a státní moc má sloužit všem (sic!) občanům (čl. 2 odst. 1 a 3 Ústavy ČR). Co se stane, když si z vládnutí učiní monopol jen část společnosti, kterou spojuje jediná - řekněme - "ideologie"? Takovou skupinu (nejen) u nás tvoří cca 10 % občanů, je nazývána "novou aristokracií (Petr Hampl) či "elitou diskrétní a pomocnou" (Jan Keller). Kde jsou potřeby a zájmy těch zbývajících 90 %?

Idea ryzího komunismu spočívá v tom, že osud jedince není důležitý, jediné na čem záleží je skupina, kolektiv, společnost. Idea ryzího kapitalismu naopak dává do popředí osud jedince, i když je jeho činnost na úkor skupiny, kolektivu, společnosti. I kdyby měli vdovy a sirotci hladovět, nesmí nic bránit podnikateli, aby užíval ovoce své osobní iniciativy. Ani jedna "ryzí" ideologie však nemůže být úspěšná. Zdraví jedince závisí na zdraví společnosti a naopak. (Blíže viz M. Scott Beck: Nevyšlapanou cestou, Argo 1996). Platí, že úspěch či neúspěch každé organizace (tedy i státu) do značné míry závisí na jejích lidských zdrojích - na tom, jaké znalosti, dovednosti a postoje mohou tito lidé přinést do své práce, jak dobře rozumí firmě a jak firma rozumí jim, a jak dobře spolu vycházejí. (Blíže viz Paul Babiak a Robert D. Hare: Hadi v oblecích, Academia 2014).

Pokud jsem to správně zaznamenal, pak současné vládě nedůvěřuje 80% občanů. Monopolní moc získali představitelé stran, které ve volbách do  Poslanecké sněmovny odmítlo 86% (ODS), 87% (Stan), 91% (KDU-ČSL), 94% (TOP09) a 98% (Piráti) občanů. A tyto strany si samy požehnaly "programové prohlášení", které ani  nedodržují, a nedodržují ani co slibovaly před volbami. Naprosté většině občanů ČR se nelíbí - namátkou, že vyrábějí nejlevnější elektřinu v EU a mají ji nejdražší, omezuje se jejich svoboda projevu pod záminkou nedefinovatelného "boje s dezinformacemi", nově se jim zakazují auta se spalovacími motory pod záminkou snižování jakési "emisní stopy", mají drahé nejen potraviny a ČR ztrácí potravinovou soběstačnost, atd. Mimochodem - všimli jste si, že ve volbách jsou na prvním místě "PR techniky" a programové cíle ustupují do pozadí? Volby pak připomínají spíše jakési divadlo namísto souboje programů.