Saúdské Arábii vládne rodinná diktatura, která netoleruje žádnou politickou opozici, tvrdě trestá obhájce lidských práv a politické disidenty.Tato rodinná dynastie vládne od samotného vzniku Saúdské Arábie v roce 1932 za pomoci wahhabitských islámských duchovních a wahhhabismus se stal státním náboženstvím. Saúdskoarabská vláda podporuje finančně muslimské školy (medresy) po celém světě, poskytuje velké množství státních stipendií pro zájemce z celého světa pro studium tohoto ultrakonzervativního směru islámského sunitského náboženství. V současné době se setkáváme s agresivní snahou o vývoz tohoto ultrakonzervativního směru islámu spolu s finanční i zbrojní podporou opozičních ozbrojených skupin v Sýrii a Iráku. Na druhou stranu vidíme v tomto pouštním království strach z toho, že tento nepokoj a občanské války, které exportuje se jako bumerang vrátí do Saúdské Arábie. Poslušnost v zemi udržuje státní aparát a náboženská policie dbající o čistotu islámu. Království ale ztrácí pozici strážce islámu, tuto pozici si přivlastnil Islámský stát, který dokonce Saúdy vyzívá k povstání proti královské rodině. Další problém pro Saudskou Arábii představuje Irán, jehož vliv v regionu vzrůstá. Toto vytváří další vnitřní napětí, 15% šiitská menšina, která je systematiky vytěsnována na okraj sauskoarabské společnosi a která žije v oblastech, kde jsou velká naleziště ropy samozřejmě inklinuje k Iránu coby šíitské velmoci na Středním Východě. Z tohoto povědomého strachu Saudská Arábie vojensky intervenovala při občanských nepokojích v Bahrajnu, kde vládne sunitská královská rodina ale většina obyvatel je šíitského vyznání. Ze stejného důvodu intervenuje i v Jemenu kde šiítský Húthiové sestoupily z hor na severu země a obsadily hlavní město Saná a přiměli vládu i s prezidentem k útěku do Saúdské Arábie. Saúdská Arábie zorganizovala koalici sunitských států s nimiž se snaží obnovit vládu. Prozatimní úspěch po několikaměsíčních bojích je, že se bývalý prezident mohl vrátit z exilu v Saúdské Arábii do Adenu – což je prozatím všechno. Takže se toto může velice těžko vykládat jako význačné vojenské vítězství.

Z důvodů obav, že se nestabilita, která je v Jemenu, Sýrii a Iráku přenese na území Saúdské Arábie, se saúdskoarabský režim rozhodl vybudovat 1000 km dlouhou zeď, která bude oddělovat toto pouštní království od Iráku. Stavba začala v roce 2014, poté co Islámský stát se zmocnil iráckého severozápadu. Bariéra bude kombinací plotu a příkopu. Tato bariéra zahrnuje 40 strážních věží, pět vrstev plotu, písečné náspy, radarové a kamerové zařízení. Ze strachu před vznikem opozičních skupin zaměřených proti vládnoucí dynastii nepřijala Saúdská Arábie žádné uprchlíky z válkou rozvrácené Sýrie a Iráku.

Vládnoucí elita se při své ochraně spoléhá na masivní nákupy západních zbraní a na americké vojenské základny. Při tom všem je na místě se zeptat – jaká je skutečná vnitřní stabilita Saúdské Arábie?

První pilíř stability saúdkoarabského království – Voda

Od vzniku Saúdské Arábie byla loajalita obyvatel nově vzniklého království založena na zajištění vodních zdrojů. Základním kamenem nové národní identity byla přeměna vojenských kmenů ichwán v náboženské milice a jejich následné začlenění do struktur nově se formující státní organizace.

Strategií Saudů se stalo usazování kočovníků do zemědělských osad sloužících zároveň jako výcvikové tábory zvané hidžra. Na oplátku získali ichwáni přístup k vodním zdrojům a měli k dispozici úrodnou půdu. Zakladatel saudskoarabského královsví Ibn Saud si od začátku uvědomoval problém kmenové sounáležitosti, která vždy byla silnější než loajalita ke státu. Před objevem ropy proto nacházela vládnoucí rodina legitimitu díky duchovenstvu. Zároveň od počátku můžeme spatřovat silnou tendenci Ibn Saúda mít pod kontrolou půdu a vodní zdroje, čímž de facto získával dohled nad pohybem svých obyvatel a jejich výživou. Snaha mít pod kontrolou přírodní zdroje je logickým důvodem toho, že jak kočovníci, tak usedlíci neustále bojovali o vodu nebo půdu. Proto pro Ibn Saúda bylo strategicky výhodné převzít dozor nad zdroji vody a mít jejich rozdělování pod kontrolou. Legitimita vládnutí byla zajištěna jak náboženstvím, tak i kontrolou přírodních zdrojů.