Dnes už bývalý kancléř, třiatřicetiletý předseda rakouských lidovců (ÖVP) Sebastian Kurz, v předvolební kampani opět brojí proti „dluhové politice“ (pozn. německy „Schuldenpolitik“) předešlých vlád velké koalice, kterých byl v letech 2011 až 2017 členem. Mimo jiné se zasazuje o zakotvení tzv. dluhové brzdy v ústavě. Tato má výrazně omezit další zadlužování nejen spolkové vlády a jednotlivých zemských vlád, ale i zadlužování obcí.

Na tomto faktu vzhledem k rozpočtově spíše konzervativně laděným lidovcům není na první pohled nic divného. Jenže v minulých dnech vyšlo najevo, že Kurzova strana měla koncem roku 2017 dluhy ve výši 18,5 mil. eur. K financování letošních volebních kampaní pro volby do Evropského parlamentu a do rakouské poslanecké sněmovny si podle dostupných informací vzala další úvěry v celkové výši 7,7 mil. eur. Zde se nabízejí logické otázky: Neměl by jít Kurz a jeho strana příkladem? Mohou si politické strany dovolit rozhazovat, když si občané mají utahovat opasky? Neměří zde pan Kurz dvojím metrem?