Velmi blízko k blýskání (rozhodně ne na lepší časy) bylo v době tragického stoletého výročí od vypuknutí první světové války. Ale k bouři se schylovalo mnohem dříve – vlastně už když G. W. Bushovi prošlo nesmyslné nálepkování v podobě tzv. Osy zla, kam byl zařazen i Írán. 

Od 11. 9. 2001 jsme vychováváni v duchu pohádky o „střetu civilizací“. Byly zde vážné snahy vedení USA obvinit z těchto útoků S. Husajna – a i když to nevyšlo, byl Irák stejně na základě smyšlených a vykonstruovaných důkazů napaden.

Plody dračí setby sklízíme dodnes. K tomu se přidaly rozvrácení Libye či snaha Západu odstavit od moci B. Asada - a to doslova za jakoukoli cenu, tedy i za cenu vzniku stvůry s názvem „Islámský stát“. 

V poslední době jsme pak byli svědky dvou atentátů s podobným počtem obětí – nejprve v Ankaře – a následně v Paříži. K prvému došlo 10. 10., ke druhému (jednalo se o sérii útoků) následně 13. 11. 2015. 

Všimněme si řady otazníků, jež se vznášejí jak nad atentáty v Paříži, tak v Ankaře. 

Paříž jako zlom? (Postřehy Václava Bláhy)

„Zneužívají, znečišťují, vydělávají! V ohrožení je společnost a podnebí,” hlásal jeden z transparentů před klimatickým summitem. Jak bude na demonstranty, jež rozháněla policie, nahlíženo? Jako na teroristy, kteří představují bezpečnostní riziko? Pro kohopak? Pro ty, kdo stojí za neúnosnou situací, která vedla například k požárům indonéských lesů?

Vraťme se však k útokům v Paříži.

Václav Bláha se ve své stati Paříž a Sýrie 2015: Válka klepe na dveře zabývá událostmi, které útokům předcházely: Třicátého září 2015 zahájilo Rusko nálety na tzv. Islámský stát. Téhož dne bylo Rusko obviněno USA z útoků na syrské rebely podporované CIA. Druhého října 2015 francouzská média předpovídala, že si Francie prožije své „jedenácté září“. Šestého října 2015 vyzval americký stratég Zbigniew Brzezinski k ještě více konfrontační politice vůči Rusku v Sýrii. Sedmadvacátého října 2015 americký ministr obrany Ashton Carter oznámil, že Pentagon zvažuje pozemní operace v Sýrii a Iráku, prý proti IS. Čtvrtého listopadu 2015 zástupci 9 evropských zemí požádali o trvalou vojenskou přítomnost NATO kvůli údajné agresivní politice ze strany Ruska. Pátého listopadu 2015 bylo oznámeno francouzskou Radou ministrů, že letadlová loď Charles de Gaulle bude vyslána do Perského zálivu, údajně proti IS. 11. listopadu 2015 saúdský ministr zahraničí sdělil, že syrskou krizi vyřeší pouze odchod prezidenta Asada. 13. listopadu 2015 ráno došlo v Paříži ke cvičení pro případný scénář teroristického útoku, kterého se účastnili záchranáři, zdravotní personál, policie a hasiči.

V pátek třináctého listopadu 2015 prezident Francie ve svém projevu oznámil, že se ví, kdo je viníkem, zatímco vyšetřovatelé teprve události rekonstruovali. IS se přihlásil k útokům později. 

V. Bláha dále píše: „Dlouhodobě je hlavním cílem na Blízkém východě Írán, kterého je Sýrie spojencem. Proto se ji Západ se svými spojenci snaží odstranit pomocí subverze. Přímým napadením jednoho z těchto států může vzplát na Blízkém východě válka s globálními nedozírnými následky. Jistě stojí za zmínku, že po válce s Íránem dlouhodobě volá Dick Cheney.“

Podivuhodná liknavost?

„Stát, který má informace i o tom, kudy letí pták, a ví o každém mávnutí jeho křídel, není schopen zabránit masakru v centru Ankary?“ táže se velmi příhodně Selahattin Demirtas, předseda opoziční strany HDP. Ta se podílela i na pořádání manifestace desátého října.

Dodal, že podle zdrojů HDP je počet obětí vyšší, než se uvádí. Hovoří o 128 obětech. Vláda se proti obvinění okamžitě ohradila.

K útoku se podle vládních představitelů nikdo nehlásil. Premiér Ahmet Davutoglu však uvedl, že hlavními podezřelými jsou stoupenci Islámského státu, Strany kurdských pracujících či zakázané extrémně levicové Revoluční strany pro lidové osvobození.

Výbuchy v Ankaře zazněly před plánovanými mírovými protesty, které svolala odborová Konfederace pracovníků ve státních službách společně s dalšími levicovými organizacemi. Účastníci této akce chtěli protestovat proti narůstajícímu násilí mezi tureckou armádou a kurdskými separatisty.

Pokud by turecká vláda podezírala z útoků Islámský stát, nebylo by namístě podpořit ruské jednotky proti Islámskému státu bojující? 

Turečtí představitelé se ovšem nějakým vyšetřováním nezdržují. O viníkovi bylo jasno jaksi předem.

Zasaženy a zničeny byly podle turecké armády pozice PKK (Strana kurdských pracujících) v oblastech Metina a Zap na severu Iráku. Už 10. 10. turecké letectvo zaútočilo na pozice PKK v provincii Diyarbakir, přičemž údajně zemřelo 49 lidí.