Marek Řezanka: Třetí cesta pro Václava Klause?

Neslavné odcházení pana K.

Odcházel jako člověk, který razil tvrdý individualismus a nenáviděl vše, co jen vzdáleně zavánělo socialismem. Razil asociální politiku a tvrdě vystupoval proti sociálnímu státu.

Vytvořil v naší společnosti mýtus, že Evropská unie je údajně socialistická – a proto se musí rozpadnout. Nekritický obhájce již dávno překonané teorie volného trhu, která v praxi jednoduše nefunguje, kritizoval Unii za něco, čím není. Unii nehrozí rozpad kvůli „přebujelé sociální politice“, ale kvůli demontáži sociálního státu. To ovšem Klaus nikdy nepřizná.

O to směšněji ovšem působí, když tato ryzí opora systému představuje pro část veřejnosti „alternativu“ a „naději“. Jenom proto, že v souladu se svým individualismem vystupuje proti uprchlíkům a kritizuje Unii za její migrační politiku.

Pod čí značkou?

Otázkou je, který z politických subjektů, které hnutí, jež se naparují jako „alternativy“, mohou Klausovi posloužit jako odrazový můstek. Nelze příliš spoléhat na to, že by se tak mohlo stát pod logem ODS, od níž se již sám distancoval.

Všimněme si zejména Národní demokracie a Svobodných, kteří jsou v mnoha ohledech ještě programově více asociální než Václav Klaus.

Začněme Národní demokracií.

Dalo by se předpokládat, že Národní demokracie bude pro Klause platformou, o níž by se mohl opřít. Již proto, jak měl v minulosti Bartoš ke Klausovi blízko a jak ho vychvaloval. Připomeňme si některá jeho slova: „Po přečtení nástinu domácích transformačních změn (s. 207-214) pak lze jen litovat, že Václav Klaus s tímto programem nešel do voleb. Za jistých okolností by se s ním totiž daly vyhrát volby, protože nastoluje skutečné a zásadní otázky, na rozdíl od pseudotémat současných politických stran. Ale jak jsem psal výše, i kvůli mediálnímu nepřátelství by se v tak krátké době nemohl tento program dostat k voličům a účastnit se s ním těchto voleb by bylo jen plýtváním sil. "Nevítězství" těchto myšlenek ve volbách, ke kterému by nutně z těchto praktických důvodů muselo dojít, by pak bylo druhou stranou zneužito k diskreditaci těchto idejí samotných… Klaus nabízí hodně. Neslibuje modré z nebe, sám mluví o experimentu, ale předkládané argumenty jsou silné a stojí za zkoumání. Nabízí něco, čemu se sice jiní mohou vysmívat, ale protože tito sami nic adekvátního nenabízí, jeho nabídka je o to vážnější. Je to první skutečně relevantní plán do budoucna, plán pro český národ. Je to téměř "baťovský" plán na silnou, zdravou, sebevědomou a hlavně suverénní republiku. Novou republiku.“ Toto psal Bartoš v říjnu 2013, tedy před dvěma lety.

Obrácení A. B. Bartoše?

O to může být překvapivější, jaký postoj zaujal v říjnu 2015: „Dosavadním vrcholem těchto snah odstavit Národní demokracii od příležitosti podílet se na obnově země, se zdají být současné pokusy Václava Klause o návrat do politiky a s tím spojené zákulisní intriky některých jeho blízkých spolupracovníků. Ne snad, že by Václav Klaus o návrat do politiky sám nějak zvláště stál, spíše máme důvody se domnívat, že jeho poradci a lidé, kteří v něm stále touží vidět spasitele české politiky, ho k podobnému návratu přemlouvají… Mnoho lidí si jasně uvědomuje, že Klaus je mužem minulosti a nabízí pouze polovičatá řešení, se kterými si dnes už v naší době nevystačíme… Vždyť vznikla před dvěma lety právě proto, že Klaus vlasteneckou scénu zklamal a že se ukázalo, že spoléhat na něj (jak mnozí činili) je iluzorní. Rozhodli jsme se tehdy jít vlastní cestou, což nám mimo jiné umožnilo nechat za sebou zátěž kuponové privatizace a mnoho dalších Klausových strategických chyb. Národní demokracie také nikdy podporu Václava Klause neměla, nikdy o ni nestála a obejde se docela dobře bez ní. Hodlají-li se některé další subjekty podílet na nějaké koalici kolem bývalého prezidenta, propadly zřejmě iluzi, že tím zvýší svoji šanci na úspěch. Je to ale jen a pouze iluze… Na Václavu Klausovi můžeme mnoho věcí ocenit (a není jich málo), ale je neoddiskutovatelné, že se v očích značné části veřejnosti naprosto zdiskreditoval překotným provedením kupónové privatizace a jejími předvídatelnými výsledky (národní majetek byl de facto darován novým tuzemským oligarchiím s komunistickou minulostí, které jej následně za babku prodaly nebo převedly nadnárodním korporacím)… Klaus, jako údajně „konzervativní“ nebo „pravicový“ ekonom, nikdy ve svém životě nezmínil Zlatý standard neboli reálně krytou měnu jako základní předpoklad nedeviantního vývoje ekonomiky, politiky a tím i celé společnosti.“

Politik s baťovským plánem, či muž minulosti?

Takže v roce 2013 ještě Bartoš litoval, že Klaus nemůže realizovat svůj „první skutečně relevantní plán do budoucna, plán pro český národ, plán téměř "baťovský" plán na silnou, zdravou, sebevědomou a hlavně suverénní republiku“, aby v roce 2015 prohlásil, že tentýž Klaus „se v očích značné části veřejnosti naprosto zdiskreditoval překotným provedením kupónové privatizace a jejími předvídatelnými výsledky (národní majetek byl de facto darován novým tuzemským oligarchiím s komunistickou minulostí, které jej následně za babku prodaly nebo převedly nadnárodním korporacím)“. V roce 2013 snad Bartoše kupónová privatizace z let devadesátých netrápila? Jeho potenciální voliči by si měli uvědomit, že takto důvěryhodný politik nevypadá.

Lze samozřejmě spekulovat, co tímto tahem Bartoš sleduje. Možná mu šlo o to, aby média Klause s ním a jeho stranou nespojovala, až se Klaus bude vracet „na scénu“. Možná mu jenom došlo, že si těžko může hrát na alternativu, když bude podporovat volně tržní utopii Klausovu. Sám se však vůči Klausovi vymezuje toliko vzhledem ke „zlatému standardu“, který je obdobnou utopií jako volný trh. V čem je ale přístup obou stejných, je otázka sociálního státu. V otázce sociální Bartoš s Klausem souzní.

Nám by každopádně nemělo uniknout, že se Bartoš od Klause veřejně distancoval – a pokud by mu někdy v budoucnu nabízel spolupráci, toto bychom mu měli připomenout. Velice jasně totiž zazněla slova: „Podporu Václava Klause jsme nikdy neměli, o přízeň Václava Klause jsme nikdy nestáli a dost dobře se bez ní obejdeme, protože Václav Klaus je pro nás (i pro většinu společnosti) mužem minulosti. Jdeme vlastní cestou.“

Na seznamu i pan K.?

Nelze si též nevšimnout, že do svého velmi diskutabilního seznamu nazvaného Dvorana židovské slávy zařadil Bartoš některé lidi blízké V. Klausovi, Janu Bobošíkovou, Borise Štastného a Petra Hájka. Na seznamu figuruje též Daniel Solis, který Bartoše nejednou podpořil.

Dočkáme se snad, že se na seznamu objeví sám Václav Klaus? Je otázkou, na základě čeho Bartoš tento seznam sestavuje, a zda se řídí heslem: Já rozhoduji o tom, kdo je „Žid“.

Etalon intelektuálního myšlení podle pana Hampla

Pokud má Klaus u Národní demokracie dveře zavřené, nabízejí se Svobodní.

Dosavadní leader Svobodných, Petr Mach, v roce 2009 řekl: „Nedošlo k žádnému rozchodu Václava Klause a Svobodných. Václav Klaus nikdy nebyl ani naším členem, ani kmotrem. Jeho dnešní vyjádření, že vidí východisko z potíží ve vystoupení z EU, je naopak jeho přiblížení názorům Svobodných. Proč vyjádřil podporu pravo-levému slepenci nedůvěryhodné paní Bobošíkové, tomu nerozumíme.“

Vedení však bude chtít přebrat Petr Hampl. Člověk, který se nechal slyšet, že muži budoucnosti jsou pro něho Václav Klaus mladší či Martin Konvička. Na adresu Klause staršího potom poznamenal: „Ondřej Neff, etalon českého intelektuálního myšlení (v dobrém smyslu toho slova, jakýsi všeobecně respektovaný střed mezi vlastenci a sluníčky) včera otevřeně napsal, že v současné době probíhá invaze a na že na současnou situaci nelze aplikovat poučky a smlouvy o uprchlících…Takže jaký je rozdíl mezi „kontroverzním sociologem Hamplem“ a intelektuálním mainstreamem? Tři měsíce. Nejsem v tom ještě tak dobrý jako Václav Klaus (ten je napřed o 5 – 10 let), ale taky to není úplně špatné.“

Zde je potřeba doplnit, jakým že „etalonem českého intelektuálního myšlení“ je Ondřej Neff. Je jedním z ideologů, kteří konflikt na Ukrajině hodnotili čistě jednostranně – a to protirusky:

„Rusko se skutečně zachovalo hanebně, porušilo mezinárodní dohody a přivedlo válku do pravděpodobného stavu. To je jeho vina. Efekt nebudou mít sankce žádné. Rusko je neproduktivní země, která nenabízí na světovém trhu jediný atraktivní výrobek, jen prodává svoji podstatu a z ní žije vrstva zbohatlíků, ti zřejmě budou i napříště oporou režimu. Sankce dopadnou na obyvatelstvo, ale to je na bídu zvyklé. Neozve se, řekne se mu, že za to může někdo jiný. Tohle Rusko trestat nelze. Ovšem zrovna tak nelze nedělat nic, takže ty sankce jsou nezbytné, pro zachování tváře…Mému pohledu je blízký týdeník Reflex, hodně jejich Fištejn a Buchert, což neznamená, že oni a já zastáváme správné stanovisko.“

Případní podporovatelé pana Hampla by tedy pomalu měli začít číst Reflex a vytvořit si samolepky s nápisem: „Rusko je fuj“.

Ani pan Hampl tedy nevystupuje tak, aby mu jeho voliči mohli důvěřovat.

Spojí tedy Klaus svou budoucnost s pány Hamplem a Konvičkou? Nebo snad bude hledat ještě zcela jinou, vzhledem k vlastním postojům nepřijatelnou, třetí cestu?

Síťovky, složenky a strach

Jedno je zřejmé. Tanečky kolem imigrace a islámu zcela zastiňují debatu o sociálních otázkách – o výši doplatků za bydlení, o bezdomovectví, o nezaměstnanosti, o postavení handicapovaných osob na trhu práce, o podobě důchodového systému.

Ti, kteří nejvíce mluví o rozbití sociálního státu imigrací, mají lví podíl na jeho demontáži. Nejsme tak svědky ničeho jiného než kamufláže na voliče. Stejné kamufláže, jako když Petr Nečas ukazoval dvě síťovky, či Miroslav Kalousek posílal lidem složenky, kolik dluží peněz. Bohužel již nám do schránek nedoputovaly složenky, o kolik dlužíme po vládě P. Nečase a M. Kalouska více.

Zkusme již na podobné triky neskákat. V našem vlastním zájmu.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami