Jenom těžko mohu chválit společnost, která produkuje lidi bez práce a střechy nad hlavou, lidi nezaměstnatelné. Která se navíc neumí postarat o své nejpotřebnější a nechává je napospas svému osudu (zřejmě aby se „postarali sami o sebe“).

Co je člověk? Muška jenom slabá…

Co bude dál, Helena (55), která trpí rakovinou jícnu a žaludku, neví. Netuší, kolik má času, kdo se postará o jejího syna autistu. Navíc se oba musí vystěhovat z bytu. Aneb exekuce mají přednost před vším ostatním.

Ztráta důstojnosti se stala v naší společnosti problémem především v době, kdy pan Drábek přišel se svými sKartami a kdy pan Kalousek přišel s filosofií, jež se v žádném případě neslučuje s křesťanskými hodnotami. Například institut takzvané „veřejné služby“ silně připomínal zakázané nucené práce.

Kalouskova reality show – Žerte se a perte se…

Kalouskovým hitem se stala „hra“: Čím víc jich propustíte, tím vícesi rozdělíte. Podstata této kruté hry spočívala v jednoduchém principu, kdy se některým lidem sdělilo, že už jejich služby nebudou více potřeba – bez ohledu na to, jak usilovně do té doby pracovali a co té práci obětovali (včetně sil a zdraví). Nikoho rázem nezajímalo, zda se propouštěný stará o nemocné rodiče, zda má jenom pár let do důchodu nebo zda trpí vážnými zdravotními problémy. Přes noc z něho byl „ošklivý brouk“, že by proti tomu Kafkův Samsa působil jako někdo, kdo se ani trochu nemění.

Ostatního se ho štítili - a báli se ho. Neboť si uvědomovali, že oni zůstávají s tím, že si rozdělí, co po něm zůstane – a pocit výčitek není nikomu příjemný. Tak se okamžitě musely najít argumenty, v čem jsou propouštění špatní. Ti, kteří by měli držet pospolu a společně bojovat za své zájmy – stanuli proti sobě – v boji o kost.