Konstituční monarcha pozurážel, koho mohl a chtěl, pozurážení začali ryčet k jeho velkému gaudiu jako osli. Komentátoři budou rozebírat, zda byl projev důstojný, zda bylo správné mluvit špatně o novinářích, když v jedné nedaleké cizí zemi byl jeden zavražděn.
Další se budou zamýšlet nad tím, zda bylo správné, když někteří opoziční politici odešli ze sálu. Jedni budou soudit, že to byl výraz občanské statečnosti, další, že to bylo snížení váhy korunovační slavnosti.
Málokoho napadne, že jedni odešli zkontrolovat, zda tlačenka není oschlá a další to už bez své denní dávky tekutých emocí nemohli vydržet. Odtáhli by do zákulisí, ať už by Zeman řekl cokoli.
K nelibosti své ženy Petry jsem nebyl u toho a tak nemohla ukázat nějakou novou róbu. No jo, být poslancovou skýtá jisté výhody. Komentoval jsem to pro DVTV, a tak jsem ji aspoň pozdravil. Jinak jsem vysvětlil nedočkavému národu, že Zeman je prostě Zeman.
Napsal jsem sice knížku „Jak jsem se mýlil v Miloši Zemanovi“, ale teď už se v něm nemýlím. Ke své žalosti. Byl bych příjemně zaskočen, kdyby neztratil svůj vtip a drajv, ale kdyby ho víc používal k tomu, aby povzbudil skleslé. Já vím, že to projev nevyřeší, ale může být do jisté míry symbolickým.
Asi to tak už zůstane. Prvním úkolem pana prezidenta je pobavit a potěšit Miloše Zemana.
Vyšlo na komarkovynoviny.cz. Publikováno se souhlasem autora
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
