O strašlivých finančních účincích vydírání, o hubeném výsledku prvního pokusu o vyšetřování a zejména o netečnosti orgánů činných v trestním řízení při prověřování údajů, jež s velkým zpožděním, ale přece, předložil zadavatel vydírání Roman Šulyok. Jeho svědecká výpověď před soudem a obsah sdělení, jež učinil před zahájením prověřování při mých návštěvách ve věznici, jsou v souladu s poznatky poškozených. Působí proto věrohodně. Nemohu proto strávit taktiku, použitou při pátrání po totožnosti zakuklenců. Nezapomenutelný je pro mne výrok vyšetřovatele, že s podezřelým „dodavatelem“ zakuklenců nelze zacházet drsně, protože dlouho a dobře slouží. Jeho profesní status je zjevně důležitější než utrpení a škody, jež postihly poškozené.
Přemýšlím také o mravním profilu účinkujících v jesenické akci. Vynechávám Romana Šulyoka, který si za své jednání vysloužil trest odnětí svobody a pozdější spoluprací s GIBS projevil jakési pokání. Samozřejmě, jím do akce vtažení lidé určitě jednali pod vlivem jeho stížností na křivdu, již se na něm měli dopustit poškození. Ale svévolný výkon spravedlnosti nezákonným postupem je neomluvitelný: je nepřípustné brát spravedlnost do nepovolaných rukou.
Zakuklenci, kteří se nechali najmout na násilné nakládání s poškozenými, zřejmě nejsou mravně bezúhonní. Ale co si máme myslet o mravní úrovni trojice vysokoškolsky vzdělaných právníků, kteří se nechali zlákat k účasti na vydírání, ačkoli v souladu s jejich vzděláním měli Romana Šulyoka od svévolného jednání odradit? Jak je možné, že mu prodali své svědomí?
Byl Jiří Krampol dobrý herec i dobrý člověk?Anketa
Zvláštní zamyšlení zasluhuje zasloužilý policista, který měl obstarat zakuklence. Podezření, jež proti němu vyvolal Roman Šulyok, je nesmírně závažné, o to závažnější, že jeho údajné postavení v cestě k dopadení zakuklenců je klíčové. Ctím princip presumpce neviny. Musím tedy připustit, že ho Roman Šulyok mohl nařknout neoprávněně. Ale současně mě nenapadá, proč by to dělal a s ohledem na ustálenost jeho tvrzení pochybují, že jsou nepravdivá. Zejména nevím o žádných úkonech, jimiž by orgány činné v trestním řízení nařčení vyvrátily a nevšiml jsem si, že by sám podezřelý pocítil potřebu se očistit, a něco pro to udělal.
„Kamarád Franta“ o podezření určitě ví. Je-li nevinný, je v jeho zájmu, aby přijal opatření k popření pravdivosti nařčení. Už to ví hodně dlouho, takže jeho mlčení je podezřelé.
Je-li vinen, chápu, že o veřejné přiznání ani o usvědčení nestojí. Je možné, že prokázání pravdivosti tvrzení o jeho součinnosti se zadavatelem vydírání by mělo neblahý vliv na jeho dlouhodobě budovanou kariéru.
Na druhé straně využitím výhod spolupracujícího svědka či obviněného by si zajistil diskrétní prověření jeho úlohy při zachování ohledů na jeho osobní důstojnost. Vedlo by se mu lépe, než kdyby se po vyzrazení jeho totožnosti na něj vrhla smečka investigativních novinářů. Jeho totožnost znají příslušníci GIBS, státní zástupci, Roman Šulyok a já, možná i někdo další. Dost široký okruh informovaných na to, aby vyzrazení nebylo absolutně vyloučeno.
Přeji mu, aby včas našel východisko, důstojné čestného člověka.
V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je ale také novější druhý díl.
Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi (ZDE) v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
