Dodržení evropských norem prostoru pro ubytování vězňů se stále více stává nedosažitelným snem. Ubytovací kapacita jednotlivých věznic se proto urychleně zvyšuje rušením kanceláří a místnosti, sloužících vzdělávacím a výchovným účelům. To má ale účinek pouze pověstné kapky v moři. Odborníci upozorňují na rostoucí nebezpečí vzpour.

Zvlášť tísnivá situace je v ženské věznici ve Světlé n.S., která překračuje normovanou ubytovací kapacitu přibližně o polovinu.

Za mřížemi je asi 23 tis. vězňů a každý rok přibývá přibližně 1.000 dalších. Jednotkovým počtem vězňů se řadíme mezi „nejúspěšnější" evropské země. Z hlediska statistik nejsme „národem muzikantů", ale „národem kriminálníků". Přehledně o tom píše advokát Aleš Uhlíř v článku „O přeplněných věznicích", který vyšel např. 22. června na Neviditelném psu (zde: http://neviditelnypes.lidovky.cz/pravo-o-preplnenych-veznicich-dek-/p_spolecnost.asp?c=A110621_103925_p_spolecnost_wag) a také leckde jinde.

Dalších několik tisíc odsouzených nenastoupilo výkon trestu, a to převážně „bez omluvy" a vážného právního důvodu. Někteří jsou na pátracích stránkách policie i několik let, a jsou mezi nimi vedle nespravedlivě odsouzených i těžcí zločinci. Policie dokáže být při pátrání po „zatoulaných" odsouzených úspěšná, ale na hledání tisíců uprchlíků nemá kapacitu. Je to svým způsobem nakonec dobře, protože kdyby se všichni „zatoulaní" najednou podrobili a zaklepali na vězeňské brány, došlo by ke kolapsu.

Přeplňování věznic má závažný důsledek, který většinou novinářům uniká a je závažnější než snížení kultury ubytování: vývoj počtu zaměstanců Vězeňské služby ČR jde kvůli úsporám v protipohybu k narůstání počtu vězňů. Nevadí to tolik u příslušníků ostrahy, ale velmi nepříjemné to je u odborných profesí vychovatelů a pedagogů: citelně se zhoršují podmínky pro plnění převýchovného poslání věznic.