Necelé dva roky před tím mámil občany nesourodého volebního okresu na Zlínsku a Uherskohradišťsku ujišťováním, že přece patří do jejich regionu (na první pohled) a netouží po ničem jiném, než se za ně prát v horní komoře Parlamentu. Jenže příležitost dělá i politické „nevěry“: Nečekané předčasné volby a vidina vlivnějšího „koryta“ v Poslanecké sněmovně daly na vášnivé odhodlání rychle zapomenout.

Asijská tradice

Naštěstí se Tomiu Okamurovi nakonec voličů přece jen zželelo, a tak v „asijské tradici“ za sebe vybral „nástupce“: Kupodivu nikoho jiného než otce své přítelkyně, možná svého budoucího tchána, politicky však téměř neznámého lékaře Pavla Talaše. Tedy až na to, že jeho „skoropříbuzný“ byl dva týdny „skorostarostou“ městečka Napajedla: Aniž by na úřad kdy nastoupil, funkce se vzdal.

Co vedlo protagonisty všespasitelné přímé demokracie k takovému rozhodnutí, je zřejmé: Absolutní přímá demokracie, založená na rodinném nástupnictví. Nicméně signál, který z jihovýchodní Moravy vyslali celé České republice tamní voliči, není bezvýznamný. Po dlouhé době se navzdory průzkumům ukázalo, že populističtí političtí lídři nejsou neporazitelní. Jinými slovy, že sázka na laciná hesla, bezobsažnou politiku a nevýrazné protagonisty může dokonce ještě i dnes narazit na vyzrálé politické osobnosti, regionální patriotismus a hmatatelné výsledky dřívější politické práce. Proti tomu dokonce ani kandidát Úsvitu - a dokonce podpořený samotným Andrejem Babišem a jeho velkorysým „Ano“ – neměl šanci.

Region s podivnou " patriotickou úchylkou"

Lze z toho něco obecnějšího dovodit? Při optimistickém pohledu na svět ano (s malým a):