Titulek o měnícím se světě hovoří o tom, že je to poprvé v sedmdesátileté historii OSN, kdy návrh Valného shromážděním OSN neprošel hlasováním v UNESCO. Je to také další prohra pro určité „velké“ země jako jsou USA, Británie, Turecko, Saudská Arábie, Francie i další, kdy se jim na velkém mezinárodním fóru nepodařilo prosadit svoji vůli. Pro přijetí Kosova do UNESCO hlasovala Česká republika, ale proti bylo Slovensko. Jak, kdo hlasoval, najdete ZDE .

Všem je jasné, že Kosovo tímto hlasováním a úsilím o vstup do UNESCO jenom pokračuje ve své snaze odtrhnout se od Srbska a stát se zcela samostatným státem. Intenzifikace úsilí začala již mnohem dříve vydáváním kosovských cestovních dokladů, které začalo nakonec po tlaku EU uznávat i Srbsko. Navíc od roku 2013 Kosovo (viz ) požaduje při návštěvě svého území od občanů tzv. třetích zemích, od kterých požaduje vízum EU. Toto pravidlo platí od 1.ledna 2014 také pro občany těch zemí, které neuznaly Kosovo jako samostatný stát a kosovská vláda do těchto zemí zařadila i sousední Bosnu a Hercegovinu, což v Sarajevu vyvolalo velké pobouření.

Od vstupu Kosova do UNESCO si kosovští představitelé hodně představovali, zatímco Srbové marně poukazovali na skutečnost, že se jedná o historické území, kde leží od UNESCO čtyři chráněné pravoslavné kláštery Visoki Dečani, Gračanica, Peć a chrám Bohorodičky Ljevišské (Prizren). Srbský ministr zahraničí Ivica Dačić k tomu prohlásil, že „je to podobné, jakoby se do UNESCO hlásil Islámský stát.“ Jednalo se o narážku na skutečnost, že řada pravoslavných kostelů zde byla v roce 2004 zničena.

Video: Nepokoje Albánců v Kosovu v březnu 2004

Na kandidaturu Kosova do UNESCO reagoval srbský prezident Tomislav Nikolić: „Kdyby mne požádali, abych se stal správcem mešity, omluvil bych se a dal přednost někomu, kdo ji stavěl nebo se v ní aspoň modlí. Vzkazuji představitelům v Prištině, aby si nebrali něco, co jim nepatří.“