Z tohoto počtu bylo nakonec odsouzeno 90 osob, z nichž 17 zemřelo před soudním procesem nebo v jeho průběhu a 9 během výkonu trestu – tři z toho sebevraždou.

Haagský tribunál soudem nad šesticí chorvatských občanů (Prlić, Stojić, Praljak, Petković, Ćorić a Pušić) zakončil svoji činnost, šetření a souzení nad porušováním lidských práv na teritoriu bývalé Jugoslávie v období 1991 až 2001. Nakonec se finále odehrálo jako v shakespearovském dramatu - sebevraždou kyanidem draselným generála Slobodana Praljaka v přímém přenosu. To pochopitelně vyvolalo v Chorvatsku velkou vlnu emocí. Generálův čin ještě více podtrhnul potřebu zkoumání charakteristiky a hodnocení tohoto tribunálu. Není divu, že v médiích bývalé Jugoslávie, zejména v srbských a chorvatských se objevuje otázka po smyslu souzení v Haagu. Začala se chrlit první hodnocení k problému, zda rozhodování soudců přineslo do prostranství Západního Balkánu uklidnění v podobě spravedlnosti. Již z dřívějších komentářů jasně vyplývalo, že největší nesouhlas s Haagským soudem projevovali Srbové, kteří po celou dobu poukazovali na zjevnou nerovnováhu ve vedených procesech, kdy byli označováni za největšího pachatele zla v odehraných válečných konfliktech.

Horší než se očekávalo

Britský list Guardian se pohoršuje nad proslovy chorvatského premiéra a napsal, že Andrej Plenković se stal prvním premiérem v EU, který schvaluje válečné zločiny: „Tím, že mluvil o naprosté morální nespravedlnosti“ chorvatský premiér je považován za prvního předsedu vlády EU, který podpořil odsouzeného válečného zločince.“ Situaci se pro Brity snaží Guardian vysvětlit citací členky chorvatské agentury Sence  ( obdoba české organizace Paměť národa ) Miny Vidakovićové, která uvedla, že sebevražda Praljaka ještě více v Chorvatech zabetonuje dosavadní negativní mínění o Haagském tribunálu. Dokonce se objevilo tvrzení, že Praljak svůj čin plánoval s tím, že to bude mít politické důsledky (viz chorvatský komentátor Davor Gjenero pro Der Standard ). Nasvědčuje tomu situace v Chorvatsku, kdy se rozžehly na řadě míst svíčky a lampiony na počest zemřelého generála. Jestliže došlo k uvedené reakci a obhajobě ze strany konzervativního premiéra Plenkoviće, očekává se bouřlivá reakce chorvatských nacionalistů. Již dopředu se počítá s nepokoji při pohřbu Praljaka, a to v jeho rodném městě Čapljina v Hercegovině, kde žije celá plejáda chorvatských nacionalistů. Z toho mají pochopitelně obavy bosenští politikové.

Výsledkem haagský procesů je nakonec hledání další nespravedlnosti. Chorvaté upozorňují na politickou angažovanost soudců v Haagu a dokladují to na příkladu dánského soudce Frederika Harhoffa, který byl již během procesu vyměněn, když upozornil svým dopisem (viz ) na to, že jeho kolegové jednají pod tlakem amerických a izraelských politiků, což mělo za důsledek osvobození některých vysoce postavených generálů, jako byli Perešić (náčelník generálního štábu Jugoslávské armády), Gotovina, Markač (oba chorvatští generálové) a další.