Říšské muzeum v Amsterdamu přejmenovává výtvarná díla. Je prvním v řadě evropských kulturních institucí, které tak činí. Tolik zpráva z internetu otištěná v iDnes.
V naší zemi, je vedení státu vždy papežštější nežli papež a to bez ohledu na to, kde je právě řídící centrum naší vlády a parlamentu, zda v Berlíně nebo v Moskvě anebo opět v Berlíně. Když jsme byli pod Hitlerem, tak celé Václavské náměstí hajlovalo, pod Moskvou jsme zase měli v našich městech více rudých hvězd než sami Rusové na Rudém náměstí. Po zcela zbytečném zvonění klíči jsme skončili opět pod Berlínem. Ač z metropole Německa nepřicházely žádné pokyny ohledně používání některých výrazů, naši vládní a parlamentní nohsledi sami přicházeli s náměty. Například v čele s Ústavem pro jazyk český začali nutit nás prostý lid k používání označení Rom místo Cikán.
Tehdy jsem se snažil, a to je již hodně dávno, vyjít vstříct vládnoucí garnituře a zkoušel jsem, jak by zněly přepracované názvy některých v naší zemi populárních děl. Jelikož Karel Hynek Mácha, známý to rasista z počátku předminulého století napsal román Cikáni, navrhoval jsem přejmenování toho díla na Romové. Kdo by neznal populární melodie z operety Johanna Strausse mladšího Cikánský baron. Navrhoval jsem přejmenování na Romský baron.
Bohužel v té temné době počátku devadesátých let minulého století jsem nebyl vyslyšen. Další z řady příkladů, jak jsme se mohli stát světovou jedničkou. Jen kdyby se řídila vláda mým návrhem. Takto nás předběhli v jakémsi Amsterdamu. Vidíte, ani tady mne neposlechli a to nehovořím o méně důležitých věcech, jako byly moje názory na ekonomiku, bytovou a sociální politiku, atd.
Evropa, nebo alespoň její vyloženě pošahaná část, začíná šílet. Od původně prosazovaného vítání přivandrovalců, pokročila přes vydávání příruček mrzačících nejmladší generaci (tím má na mysli příručky pro základní školy, které malým dětem vykládají, že jsme méněcenní, že naše země není naší zemí a že bychom si měli zabalit na cestu a darovat naši zem přivandrovalcům – doufám, že jste již o ni slyšeli!) nyní až po mrzačení historie. O nic jiného než mrzačení se nejedná.
Tak bych to rád vzal důkladně. Karel May bude muset přidělit německému inženýrovi blíže neurčené barvy pleti Old Shatterhandovi původního obyvatele Amerického kontinentu vyznávajícího zdravé opálení Vinnetoua. Otec ve Washingtonu již nebude ani bílý, ani otec. Bude muset být popsán na několika řádcích jako, přiznám se, že mi fantazie selhává. Nevím, ale při tak dlouhém popisu hrdinů, který se nemá dotknout jejich cítění, zda zůstane vůbec nějaký prostor pro popis hrdinských a ušlechtilých činů výše uvedených dobrodruhů. Jelikož se této látky chopili již kdysi potomci nacistů a natočili bohužel hned několik filmů, bude nutné tyto filmy v rámci převodu na BlueRay také přepracovat. A to nejen titulky, ale důkladně. Například jeden díl se nebude jmenovat urážlivě Vinnetou rudý gentleman, ale Vinnetou původní obyvatel gentleman. Další díl nazvaný Vinnetou a míšenka Apanači je úplně špatně, ten se snad bude muset zakázat. Anebo důkladně přepracovat, protože postava míšenky vyloženě uráží všechny osoby jiné barvy pleti, než bílé. Přeci smilnit s otrokáři a i jinak nenáviděnými bílými? Ta Apanači si zaslouží pohnat před kmenovou radu a nejméně padesát ran bičem za svoje zvrácené choutky po bílém.
Je mi jedno, jak jsou v současné době nazýváni všichni jiní kromě nás bílých, ale mrzačit historii? To je už příliš!
Mělo by být alarmující pro každého myslícího a dosud nezlomeného člověka, jak knížka napsaná roku 1947-48 a nazvaná 1984 nabírá na děsivé aktuálnosti. A jak rychle. Bylo by proto nejlepší začít vytvářet nový jazyk, který má již název – Newspeak. Než přejmenovávat vše, na co pohlédneme, a mrzačit umělecká díla bylo by lepší vyškrtat ze slovníku vše, co komukoliv může připadat urážlivé. Komise složená ze zástupců všech barev pleti, kromě bílé může zahájit práci. Nejlepším výsledkem by bylo, kdybychom se vrátili k našemu původnímu vyjadřování – uga, nuga, huhu a můžeme se u toho mlátit palicemi.
P. S. Každý z vás může vyjmenovat několik bílých párů a to i velmi bohatých, které adoptují jako na běžícím pásu děti z Asie i Afriky. Existuje však, byť jediný pár afrického nebo asijského původu, který by adoptoval malinkého bělouška. Možná, že to je tak dobře.
Psali jsme:
PhDr. Miroslav Sládek
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
