Je pochopitelné, že každého člověka zajímá více to, co se děje v blízkém okolí, než dění na druhém konci světa. Bližší košile nežli kabát. Musíme si však být vědomi toho, že z celé planety se dnes stala jedna velká vesnice a to především díky mnohdy upravené virtuální realitě přenášené v reálném čase. Vše tak můžeme sledovat v přímém přenosu.

Provázanost daná právě propojením internetem a obrovskými servery zároveň činí lidskou společnost navýsost křehkou a zranitelnou. Není to tak dávno, kdy lidé s odlišnými názory na uctívání Boha se mohli nalodit na plachetnici, přeplout oceán a začít budovat novou společnost podle svých představ. A úplně nedávno stačilo v mladých Spojených státech amerických prostě přejet hranice mezi jednotlivými státy a člověk a jeho rodina byla mimo dosah státní moci. Vím, že taková situace nahrávala i zločinu, avšak na druhé straně byla vždy možnost, aby lidé s názory odlišnými od oficiálních mohli najít útočiště a začít s prosazováním svých názorů, aniž by jim hrozila bezprostřední perzekuce.

V roce 2015 je však situace naprosto odlišná. Pokud někdo hlásá jiné, než oficiální názory, je pronásledován a nemá na celé planetě jediné místo, kde by mohl najít útočiště. A tím rozhodně ale nemám na mysli stěhování národů, které začalo z čistě jen a jen ekonomických důvodů tak, jako kdykoliv v minulosti. Mám na mysli jen a jen otázky a svobody týkající se politiky, vyjadřování a prosazování vlastních názorů, svobody shromažďování, obrany své osoby a svých blízkých.

Licoměrnost mocných a jejich naprosté nerespektování nezadatelných lidských práv a svobod dostoupila vrcholu a to, že si této tragické skutečnosti ještě není dnes mnoho lidí ani vědomo je dáno především mocí médií, která buduje Potěmkinovy vesnice a vytváří virtuální realitu, která nemá nic společného s realitou.

Příkladem budiž Čína, jak se již zapomnělo, Čínská lidová republika. Tato země využila krátkozrakosti a troufám si říci hlouposti až zabedněnosti podnikatelů a akcionářů ze Západu, kteří ve zbytečné honbě za zisky přenášeli od sedmdesátých let minulého století stále více výrobních kapacit do, do té doby zaostalé země. V té době skutečně doznívala Mao-ce-tungova revoluce a když čínský průmysl potřeboval železo, snášeli vesničané vše, co měli, včetně lžiček a hrnců, a tavili z toho „ingoty“, že bylo výsledkem jen bláto, netřeba zdůrazňovat. Dnes tatáž země zabezpečuje ve většině odvětví celou třetinu světové produkce.