Pozoroval jsem tyto změny z Holandska, kde jsem učil v slovanském semináři Amsterodamské univerzity. Chtěl bych připomenout některá fakta týkající se politických změn, jak jsem je vnímal a prožíval v cizí zemi, která mi umožnila pokračovat v práci literárního historika a teoretika po porážce Pražského jara, kdy se mé jméno objevilo na seznamu zakázaných autorů.

1.   Na začátku svých úvah se vracím k zážitku z roku 1969, který, přestože byl zdánlivě okrajový, postihl ráz přelomové doby. Na začátku sedmdesátých let došlo po pádu pražského experimentu a neúspěchu nadějí, které si malovala revoltující mládež v metropolích Evropy i Ameriky, na obou stranách k utužení stávajících režimů. Bydlel jsem tehdy na jihu Amsterodamu v Rooseveltově ulici, která vedla spolu s ulicí Churchillovou na Stalinovo náměstí, později přejmenované na Victorieplein. Když jsem jednou dopoledne jel tramvají do centra, byl jsem svědkem demonstrace pořádané Komunistickou stranou Holandska. Všechno probíhalo spořádaně – na začátku průvodu šla čtveřice policistů na koních, lidé nesli protivládní a protikapitalistické nápisy a transparenty, občas se ozývala hesla, průvod zase uzavírala jízdní hlídka. Tramvaj zpomalila, cestující seděli klidně, nijak je průvod nezaujal, ale jeden cestující, starší pán, se přece jen nezdržel a hlasitě na demonstranty zavolal: Běžte se raději podívat, co se stalo s Československem! Měli byste se z toho poučit!

Pražské jaro měli tehdy ještě lidé v Holandsku v živé paměti, na nárožích budov byly ještě čitelné nápisy: Vivat Dubček! V té době jsem se na univerzitě i mezi lidmi, s nimiž jsem se poznal při různých příležitostech, setkával s názorem, že porážka československého pokusu znamenala konec nadějí mnoha lidí toužících po režimu, který by sloučil pozitivní stránky obou systémů a současně odstranil ty negativní – politickou a hospodářskou nesvobodu i ničím nerušený hon za majetkem a prohlubování sociální nerovnosti. Mnozí lidé na Západě, kteří nevěřili v kapitalistický blahobyt, ani v šťastné zítřky komunismu, vkládali do československého pokusu o změnu hospodářského a politického systému velké naděje. Stálo by za to sebrat a vydat dokumenty o tomto ohlasu Pražského jara v Itálii, Francii, Německu, Anglii i jinde ve světě.